Žalmy 129

1 Píseň stupňů. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, rciž nyní Izraeli,

Ein Wallfahrtslied. »Sie haben mich hart bedrängt von meiner Jugend an«

2 Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, a však mne nepřemohli.

»sie haben mich hart bedrängt von meiner Jugend an, aber doch mich nicht überwältigt.

3 Po hřbetě mém orali oráči, a dlouhé proháněli brázdy své.

Auf meinem Rücken haben die Pflüger gepflügt und lange Furchen gezogen;

4 Ale Hospodin jsa spravedlivý, zpřetínal prostranky bezbožných.

doch der HERR ist gerecht: er hat zerhauen der Gottlosen Stricke.«

5 Zahanbeni a zpět obráceni budou všickni, kteříž nenávidí Siona.

Zuschanden müssen werden und rückwärts weichen alle, die Zion hassen!

6 Budou jako tráva na střechách, kteráž prvé než odrostá, usychá.

Sie müssen gleichen dem Gras auf den Dächern, das dürr schon ist, bevor es in Halme schießt,

7 Z níž nemůže hrsti své naplniti žnec, ani náručí svého ten, kterýž váže snopy.

mit dem der Schnitter seine Hand nicht füllt, noch der Garbenbinder seinen Gewandbausch,

8 Aniž řeknou tudy jdoucí: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi, aneb: Dobrořečíme vám ve jménu Hospodinovu.

und bei dem, wer des Weges vorübergeht, nicht ruft: »Gottes Segen sei über euch! Wir segnen euch im Namen des HERRN!«