< Žalmy 129 >

1 Píseň stupňů. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, rciž nyní Izraeli,
Wallfahrtslieder. Sie haben mich viel bedrängt von meiner Jugend an - so spreche Israel! -
2 Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, a však mne nepřemohli.
Sie haben mich viel bedrängt von meiner Jugend an und mich doch nicht überwältigt.
3 Po hřbetě mém orali oráči, a dlouhé proháněli brázdy své.
Auf meinem Rücken haben sie geackert, haben ihr Pflugland weit ausgedehnt.
4 Ale Hospodin jsa spravedlivý, zpřetínal prostranky bezbožných.
Jahwe, der gerechte, hat der Gottlosen Strang zerhauen.
5 Zahanbeni a zpět obráceni budou všickni, kteříž nenávidí Siona.
Beschämt müssen werden und zurückweichen alle, die Zion hassen.
6 Budou jako tráva na střechách, kteráž prvé než odrostá, usychá.
Sie müssen wie das Gras auf den Dächern werden, das verdorrt, bevor man es herauszieht,
7 Z níž nemůže hrsti své naplniti žnec, ani náručí svého ten, kterýž váže snopy.
womit kein Schnitter seine Hand gefüllt, noch seinen Busen ein Garbenbinder.
8 Aniž řeknou tudy jdoucí: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi, aneb: Dobrořečíme vám ve jménu Hospodinovu.
Und die des Wegs vorüberkommen, sprechen nicht: “Der Segen Jahwes sei über euch! Wir segnen euch im Namen Jahwes!”

< Žalmy 129 >