Žalmy 129

1 Píseň stupňů. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, rciž nyní Izraeli,

Sang til Festrejserne.

2 Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, a však mne nepřemohli.

De trængte mig haardt fra min Ungdom — saa sige Israel — de trængte mig haardt fra min Ungdom, men kued mig ikke.

3 Po hřbetě mém orali oráči, a dlouhé proháněli brázdy své.

Plovmænd pløjed min Ryg, trak lange Furer;

4 Ale Hospodin jsa spravedlivý, zpřetínal prostranky bezbožných.

retfærdig er HERREN, han overskar de gudløses Reb.

5 Zahanbeni a zpět obráceni budou všickni, kteříž nenávidí Siona.

Alle, som hader Zion, skal vige med Skam,

6 Budou jako tráva na střechách, kteráž prvé než odrostá, usychá.

blive som Græs paa Tage, der visner, førend det skyder Straa,

7 Z níž nemůže hrsti své naplniti žnec, ani náručí svého ten, kterýž váže snopy.

og ikke fylder Høstkarlens Haand og Opbinderens Favn;

8 Aniž řeknou tudy jdoucí: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi, aneb: Dobrořečíme vám ve jménu Hospodinovu.

Folk, som gaar forbi, siger ikke: »HERRENS Velsignelse over eder! Vi velsigner eder i HERRENS Navn!«