< Žalmy 127 >
1 Píseň stupňů, Šalomounova. Nebude-li Hospodin stavěti domu, nadarmo usilují ti, kteříž stavějí jej; nebude-li Hospodin ostříhati města, nadarmo bdí strážný.
MA Ieowa jota pan kauada im o, dodok en pwin jauje jota pan katepa; ma Ieowa jota pan jinjila kanim o, jaunmajamajan pan majamajan mal.
2 Daremnéť jest vám ráno vstávati, dlouho sedati, a jísti chléb bolesti, poněvadž Bůh dává milému svému i sen.
Jota katepa on komail, ma komail pan paurida nin joran, ap pil pwand kamol ni pon, o toutouki okotme, ni omail manamana, pwe a kin kakepwapwala japwilim a kompokepa kan ni ar mamair.
3 Aj, dědictví od Hospodina jsou dítky, a plod života jest mzda.
Kilan, jeri ko iei kijakij eu jan ren Ieowa, o wan aramaj pai eu.
4 Jako střely v ruce udatného, tak jsou dítky zdárné.
Duen kananan kajik katieu nan pa en ol komad amen, iduen putak ko ar pan pwaida.
5 Blahoslavený muž, kterýž by jimi naplnil toul svůj; nebudouť zahanbeni, když v rozepři budou s nepřátely v branách.
Meid pai ol o, me a lepan me direki mepukat! Re jota pan jarodi, ni ar kapun pena ren ar imwintiti kan.