< Žalmy 126 >

1 Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.
NI anjau Ieowa kotin kapuredor me jalidi en Ijrael akan, kit rajon ir, me auramen.
2 Tehdážť byla plná radosti ústa naše, a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin.
I anjau au at me dir en kaurur, o Io at me dir en nijinij. I anjau men iki kan ap inda: Meid laud dodok en Ieowa re’rail!
3 Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se.
Melel, dodok en Ieowa meid Iaud on kit er, o i me je kin peren kida.
4 Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.
Main Ieowa, re kotin kapuredo at jalidi kan dueta pilap en jap en pali air akan.
5 Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.
Me kamore kidi pil en maj arail, pan dolun ni peren.
6 Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.
Re kin weweidki janejan, o kin wewa wa kajampwal, a ni ar puredo, re pan peren, wad oar kap en wa kan.

< Žalmy 126 >