Žalmy 126

1 Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.

Quando il Signore ricondusse i prigionieri di Sion, ci sembrava di sognare. Canto delle ascensioni.

2 Tehdážť byla plná radosti ústa naše, a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin.

Allora la nostra bocca si aprì al sorriso, la nostra lingua si sciolse in canti di gioia. Allora si diceva tra i popoli: «Il Signore ha fatto grandi cose per loro».

3 Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se.

Grandi cose ha fatto il Signore per noi, ci ha colmati di gioia.

4 Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.

Riconduci, Signore, i nostri prigionieri, come i torrenti del Negheb.

5 Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.

Chi semina nelle lacrime mieterà con giubilo.

6 Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.

Nell'andare, se ne va e piange, portando la semente da gettare, ma nel tornare, viene con giubilo, portando i suoi covoni.