Žalmy 126

1 Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.

Ein Wallfahrtslied. Als der HERR einst Zions Mißgeschick wandte,

2 Tehdážť byla plná radosti ústa naše, a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin.

Damals war unser Mund voll Lachens und unsre Zunge voll Jubels; damals sagte man unter den Heiden: »Der HERR hat Großes an ihnen getan!«

3 Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se.

Ja, Großes hatte der HERR an uns getan: wie waren wir fröhlich!

4 Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.

Wende, o HERR, unser Mißgeschick gleich den Bächen im Mittagsland!

5 Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.

Die mit Tränen säen, werden mit Jubel ernten.

6 Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.

Wohl schreitet man weinend dahin, wenn man trägt den Samen zur Aussaat; doch jubelnd kehrt man heim, mit Garben beladen.