Žalmy 122

1 Píseň stupňů, Davidova. Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova,

Ein song til høgtidsferderne; av David. Glad vart eg då dei sagde til meg: «Me vil ganga til Herrens hus.»

2 A že se postavují nohy naše v branách tvých, ó Jeruzaléme.

Våre føter fekk standa i dine portar, Jerusalem.

3 Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven, a jako v město k sobě vespolek připojen.

Jerusalem, du velbygde by, ein by som heng vel i hop.

4 Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova, k svědectví Izraelovu, aby oslavovali jméno Hospodinovo.

Der ætterne fer upp, Herrens ætter, etter Israels lov, til å prisa Herrens namn.

5 Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu, stolice domu Davidova.

For der er stolar sette til domstolar for Davids hus.

6 Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují.

Bed um fred for Jerusalem! det gange deim vel som elskar deg!

7 Budiž pokoj v předhradí tvém, a upokojení na palácích tvých.

Fred vere innanfor dine murar og ro i dine salar!

8 Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě.

For mine brør og vener skuld vil eg segja: «Fred vere i deg!»

9 Pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati.

For Herrens, vår Guds, hus skuld vil eg søkja det som er godt for deg.