Žalmy 120

1 Píseň stupňů. K Hospodinu v ssoužení svém volal jsem, a vyslyšel mne.

Ein song til høgtidsferderne. Til Herren ropa eg i mi naud, og han svara meg.

2 Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého.

Herre, frels mi sjæl frå ljugarlippa, frå den falske tunga!

3 Coť prospěje, aneb coť přidá jazyk lstivý,

Kva skal han gjeva deg, og kva meir skal han gjeva deg, du falske tunga?

4 Podobný k střelám přeostrým silného, a k uhlí jalovcovému?

Kveste piler til ei kjempa og gløder av einebuska.

5 Běda mně, že pohostinu býti musím v Mešech, a přebývati v saláších Cedarských.

Usæl eg, som framand er imillom Mesek, og bur ved Kedars tjeld!

6 Dlouho bydlí duše má mezi těmi, kteříž nenávidí pokoje.

Lenge nok hev sjæli mi butt hjå deim som hatar fred.

7 Já ku pokoji, ale když mluvím, oni k boji.

Eg er berre fred, men når eg talar, er dei ferdige til strid.