< Žalmy 120 >

1 Píseň stupňů. K Hospodinu v ssoužení svém volal jsem, a vyslyšel mne.
Yon chanson pou monte vè tanp lan Nan gran twoub mwen an, mwen te kriye a SENYÈ a. Li te reponn mwen.
2 Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého.
Delivre nanm mwen, O SENYÈ, de lèv k ap bay desepsyon, de lang ki plen manti yo.
3 Coť prospěje, aneb coť přidá jazyk lstivý,
Kisa pou W ta resevwa, e kisa pou m ta fè ou, O lang mansonjè?
4 Podobný k střelám přeostrým silného, a k uhlí jalovcovému?
Flèch pwent file a gèrye yo, avèk chabon pye gayak tou limen.
5 Běda mně, že pohostinu býti musím v Mešech, a přebývati v saláších Cedarských.
Malè a mwen, paske mwen demere nan tant a Méschec, Paske mwen rete pami tant a Kédar yo!
6 Dlouho bydlí duše má mezi těmi, kteříž nenávidí pokoje.
Nanm mwen gen demè li avèk (sila) ki rayi lapè yo pandan twòp tan.
7 Já ku pokoji, ale když mluvím, oni k boji.
Mwen vle lapè, men lè m pale, se lagè yo pito.

< Žalmy 120 >