Žalmy 12

1 Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův. Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.

Помагај, Господе; јер неста светих, јер је мало верних међу синовима човечијим

2 Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.

Лаж говоре један другом, уснама лажљивим говоре из срца дволичног.

3 Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

Истребиће Господ сва уста лажљива, језик величави,

4 Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

Људе, који говоре: Језиком смо јаки, уста су наша у нас, ко је господар над нама?

5 Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.

Видећи страдање невољних и уздисање ништих, сад ћу устати, вели Господ, и избавити оног коме злобе

6 Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

Речи су Господње речи чисте, сребро у ватри очишћено од земље, седам пута претопљено.

7 Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky.

Ти ћеш нас, Господе, одбранити, и сачувати нас од рода овог довека.

8 Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými.

Безбожници иду наоколо; кад се они подижу, срамоте се синови човечији.