Žalmy 12

1 Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův. Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.

A karmesternek, a nyolczasra. Zsoltár Dávidtól. Segíts, Örökkévaló, mert elfogyott a jámbor, mert eltüntek a hűségesek az emberek fiai közül!

2 Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.

Hamisat beszélnek kiki a másikával, sima ajakkal, kettős szívvel beszélnek.

3 Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

Irtsa ki az Örökkévaló mind a sima ajkakat, s nyelvet, mely nagyokat beszél;

4 Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

kik azt mondták: nyelvünkkel győzünk, ajkaink velünk, ki úr rajtunk?

5 Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.

Szegényeknek pusztulása, szűkölködőknek nyögése miatt fölkelek most, azt mondja az Örökkévaló; üdvbe helyezem azt, ki szorongásban van.

6 Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

Az Örökkévaló mondásai, tiszta mondások, ezüst, olvasztva kóhóban a földön, megtisztítva hétszeresen.

7 Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky.

Te, Örökkévaló, megőrzöd őket, megóvsz minket a nemzedéktől örökre.

8 Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými.

Köröskörül járdogálnak a gonoszok, a mint magasra jut az emberfiak hitványsága.