Žalmy 12

1 Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův. Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.

За първия певец на осемструнна арфа Давидов псалом. Помни, Господи; защото не остана вече благочестив; Защото се губят верните измежду човешките чада.

2 Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.

Всеки говори лъжа с ближния си; С ласкателни устни говорят от двулично сърце.

3 Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

Господ ще изтреби всичките ласкателни устни, Език, който говори големи неща.

4 Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

На ония, които са казвали: Ще надвием с езика си; Устните ни са наши; кой е господар над нас?

5 Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.

Поради насилствуването над сиромасите, поради въздишките на нуждаещите се, Сега ще стане, казва Господ; Ще туря в безопасност онзи когото презират.

6 Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

Господните думи са чисти думи, Като сребро претопено в пещ от пръст Пречистено седем пъти.

7 Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky.

Ти, Господи, ще ги закриляш, Ще пазиш всеки от тях от това поколение до века,

8 Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými.

При все, че нечестивите ходят свободно от всяка страна, Понеже нечестието се въздига между човешките синове.