Žalmy 119
1 Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
Blago onima kojima je put èist, koji hode u zakonu Gospodnjem.
2 Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
Blago onima koji èuvaju otkrivenja njegova, svijem srcem traže ga;
3 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
Koji ne èine bezakonja, hode putovima njegovijem!
4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
Ti si dao zapovijesti svoje, da se èuvaju dobro.
5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
Kad bi putovi moji bili upravljeni da èuvam naredbe tvoje!
6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
Onda se ne bih postidio, pazeæi na zapovijesti tvoje;
7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
Hvalio bih te s pravijem srcem, uèeæi se pravednijem zakonima tvojim.
8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
Èuvaæu naredbe tvoje, nemoj me ostaviti sasvijem.
9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
Kako æe mladiæ oèistiti put svoj? Vladajuæi se po tvojim rijeèima.
10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
Svijem srcem svojim tražim tebe, ne daj mi da zaðem od zapovijesti tvojih.
11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
U srce svoje zatvorio sam rijeè tvoju, da ti ne griješim.
12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
Blagosloven si, Gospode! nauèi me naredbama svojim.
13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
Ustima svojim javljam sve sudove usta tvojih.
14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
Na putu otkrivenja tvojih radujem se kao za veliko bogatstvo.
15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
O zapovijestima tvojim razmišljam, i pazim na putove tvoje.
16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
Naredbama tvojim tješim se, ne zaboravljam rijeèi tvoje.
17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
Uèini milost sluzi svojemu, da bih živio i èuvao rijeè tvoju.
18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
Otvori oèi moje, da bih vidio èudesa zakona tvojega;
19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
Gost sam na zemlji, nemoj sakriti od mene zapovijesti svojih.
20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
Iznemože duša moja želeæi bez prestanka poznati sudove tvoje.
21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
Ti si strašan prokletim oholicama, koje zastranjuju od zapovijesti tvojih.
22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
Odvrati od mene rug i sramotu, jer èuvam otkrivenja tvoja.
23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
Sjede knezovi i dogovaraju se na mene; a sluga tvoj razmišlja o naredbama tvojim.
24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
Otkrivenja su tvoja utjeha moja, savjetnici moji.
25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
Duša moja leži u prahu; oživi me po rijeèi svojoj.
26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
Kazujem putove svoje, i èuješ me; nauèi me naredbama svojim.
27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
Urazumi me o putu zapovijesti svojih, i razmišljaæu o èudesima tvojim.
28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
Suze proliva duša moja od tuge, okrijepi me po rijeèi svojoj.
29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
Put lažni ukloni od mene i zakon svoj daruj mi.
30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
Put istini izbrah, zakone tvoje tražim.
31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
Prionuh za otkrivenja tvoja, Gospode; nemoj me osramotiti.
32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
Putem zapovijesti tvojih trèim, jer si raširio srce moje.
33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
Pokaži mi, Gospode, put naredaba svojih, da ga se držim do kraja.
34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
Urazumi me, i držaæu se zakona tvojega, i èuvati ga svijem srcem.
35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
Postavi me na stazu zapovijesti svojih, jer mi je ona omiljela.
36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
Privij srce moje k otkrivenjima svojim, a ne k lakomstvu.
37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
Odvrati oèi moje da ne gledaju ništavila, putem svojim oživi me.
38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
Ispuni sluzi svojemu rijeè svoju da te se boji.
39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
Ukloni rug moj, kojega se plašim; jer su sudovi tvoji blagi.
40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
Mile su mi zapovijesti tvoje, pravdom svojom oživi me.
41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
Neka doðe na me milost tvoja, Gospode, pomoæ tvoja po rijeèi tvojoj.
42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
I ja æu odgovoriti onome koji me ruži; jer se uzdam u rijeè tvoju.
43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
Nemoj uzeti nigda od usta mojih rijeèi istine, jer èekam sudove tvoje.
44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
I èuvaæu zakon tvoj svagda, dovijeka i bez prestanka.
45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
Hodiæu slobodno, jer tražim zapovijesti tvoje.
46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
Govoriæu o otkrivenjima tvojim pred carevima, i neæu se stidjeti.
47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
Tješiæu se zapovijestima tvojim, koje ljubim.
48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
Ruke svoje pružam k zapovijestima tvojim, koje ljubim, i razmišljam o naredbama tvojim.
49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
Opomeni se rijeèi svoje k sluzi svojemu, na koju si mi zapovjedio da se oslanjam.
50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
U nevolji mojoj tješi me što me rijeè tvoja oživljava.
51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
Oholi mi se rugaju veoma; ali ja ne otstupam od zakona tvojega.
52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
Pamtim sudove tvoje od iskona, Gospode, i tješim se.
53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
Gnjev me obuzima na bezbožnike, koji ostavljaju zakon tvoj.
54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
Naredbe su tvoje pjesma moja u putnièkom stanu mojem.
55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
Noæu pominjem ime tvoje, Gospode, i èuvam zakon tvoj.
56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
To je moje, da èuvam zapovijesti tvoje.
57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
Dio moj ti si, Gospode; naumio sam èuvati rijeèi tvoje.
58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
Molim ti se iz svega srca, smiluj se na me po rijeèi svojoj.
59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
Razmatram putove svoje, i obraæam noge svoje k otkrivenjima tvojim.
60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
Hitim, i ne zatežem se èuvati zapovijesti tvoje.
61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
Mreže bezbožnièke opkoliše me, ali zakona tvojega ne zaboravljam.
62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
U po noæi ustajem da te slavim za pravedne sudove tvoje.
63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
U zajednici sam sa svima koji se tebe boje i koji èuvaju zapovijesti tvoje.
64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
Dobrote je tvoje, Gospode, puna sva zemlja; naredbama svojim nauèi me.
65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
Uèinio si dobro sluzi svojemu, Gospode, po rijeèi svojoj.
66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
Dobroj misli i znanju nauèi me, jer zapovijestima tvojim vjerujem.
67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
Prije stradanja svojega lutah, a sad èuvam rijeè tvoju.
68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
Ti si dobar, i dobro èiniš; nauèi me naredbama svojim.
69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
Oholi pletu na mene laž, ali se ja svijem srcem držim zapovijesti tvojih.
70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
Zadriglo je srce njihovo kao salo, a ja se tješim zakonom tvojim.
71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
Dobro mi je što stradam, da se nauèim naredbama tvojim.
72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
Miliji mi je zakon usta tvojih nego tisuæe zlata i srebra.
73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
Ruke tvoje stvorile su me i naèinile me; urazumi me, i nauèiæu se zapovijestima tvojim.
74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
Koji se tebe boje, vidjeæe me, i radovaæe se što se uzdam u tvoju rijeè.
75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
Znam da su sudovi tvoji, Gospode, pravedni, i po pravdi me karaš.
76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
Neka bude dobrota tvoja utjeha moja, kao što si rekao sluzi svojemu.
77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
Neka doðe k meni milosrðe tvoje, i oživim; jer je zakon tvoj utjeha moja.
78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
Nek se postide oholi; jer me bez krivice oboriše. Ja razmišljam o zapovijestima tvojim.
79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
Nek se obrate k meni koji se tebe boje, i koji znadu otkrivenja tvoja.
80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
Srce moje neka bude savršeno u naredbama tvojim, da se ne postidim.
81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
Èezne duša moja za spasenjem tvojim, rijeè tvoju èekam.
82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
Èeznu oèi moje za rijeèju tvojom; govorim: kad æeš me utješiti?
83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
Postadoh kao mijeh u dimu, ali tvojih naredaba ne zaboravih.
84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
Koliko æe biti dana sluge tvojega? Kad æeš suditi onima koji me gone?
85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
Oholi iskopaše mi jamu nasuprot zakonu tvojemu.
86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
Sve su zapovijesti tvoje istina; bez krivice me gone, pomozi mi.
87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
Umalo me ne ubiše na zemlji, ali ja ne ostavljam zapovijesti tvojih.
88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
Po milosti svojoj oživi me, i èuvaæu otkrivenja usta tvojih.
89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
Dovijeka je, Gospode, rijeè tvoja utvrðena na nebesima,
90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
Od koljena do koljena istina tvoja; ti si postavio zemlju, i stoji.
91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
Po tvojoj naredbi sve stoji sad; jer sve služi tebi.
92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
Da nije zakon tvoj bio utjeha moja, poginuo bih u nevolji svojoj.
93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
Zapovijesti tvojih neæu zaboraviti dovijeka, jer me njima oživljavaš.
94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
Ja sam tvoj, pomozi mi, jer tražim zapovijesti tvoje.
95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
Bezbožnici gledaju da me ubiju; a ja razmišljam o tvojim otkrivenjima.
96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
Svemu savršenome vidjeh kraj; ali je zapovijest tvoja veoma široka.
97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
Kako ljubim zakon tvoj! Vas dan mislim o njemu.
98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
Zapovijest tvoja èini me mudrijega od neprijatelja mojih; jer je sa mnom uvijek.
99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
Razumniji postah od svijeh uèitelja svojih; jer razmišljam o tvojim otkrivenjima.
100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
Mudriji sam od staraca; jer zapovijesti tvoje èuvam.
101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
Od svakoga zloga puta zaustavljam noge svoje, da bih èuvao rijeè tvoju.
102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
Od naredaba tvojih ne otstupam; jer si me ti nauèio.
103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
Kako su slatke jeziku mojemu rijeèi tvoje, slaðe od meda ustima mojima!
104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
Od zapovijesti tvojih postadoh razuman; toga radi mrzim na svaki put lažni.
105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
Rijeè je tvoja žižak nozi mojoj, i vidjelo stazi mojoj.
106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
Zakleh se da æu èuvati naredbe pravde tvoje, i izvršiæu.
107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
Poništen sam veoma, Gospode, oživi me po rijeèi svojoj.
108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
Neka ti bude ugodna, Gospode, dobrovoljna žrtva usta mojih, i sudovima svojim nauèi me.
109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
Duša je moja u ruci mojoj neprestano u nevolji; ali zakona tvojega ne zaboravljam.
110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
Bezbožnici su mi metnuli zamku; ali od zapovijesti tvojih ne zastranih.
111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
Prisvojih otkrivenja tvoja zavavijek; jer su radost srcu mojemu.
112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
Privolio sam srce svoje da tvori naredbe tvoje navijek, do kraja.
113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
Koji prestupaju zakon, ja na njih mrzim, a zakon tvoj ljubim.
114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
Ti si zaklon moj i štit moj; rijeè tvoju èekam.
115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
Idite od mene, bezakonici! I èuvaæu zapovijesti Boga svojega.
116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
Ukrijepi me po rijeèi svojoj i biæu živ, i nemoj me osramotiti u nadanju mom.
117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
Utvrdi me, i spašæu se, i razmišljaæu o naredbama tvojim bez prestanka.
118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
Obaraš sve koji otstupaju od naredaba tvojih; jer su pomisli njihove laž.
119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
Kao gar bacaš sve bezbožnike na zemlji; toga radi omilješe mi otkrivenja tvoja.
120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
Drkæe od straha tvojega tijelo moje, i sudova tvojih bojim se.
121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
Èinim sud i pravdu, ne daj me onima koji me gone.
122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
Odbrani slugu svojega na dobro njegovo, da mi ne èine sile oholi.
123 Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
Oèi moje èeznu za spasenjem tvojim i za rijeèju pravde tvoje.
124 Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
Uèini sluzi svojemu po milosti svojoj, i naredbama svojim nauèi me.
125 Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
Ja sam sluga tvoj; urazumi me, i poznaæu otkrivenja tvoja.
126 Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
Vrijeme je da Gospod radi; oboriše zakon tvoj.
127 Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
Toga radi ljubim zapovijesti tvoje veæma nego zlato i drago kamenje.
128 A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
Toga radi zapovijesti tvoje držim da su vjerne, na svaki put lažni mrzim.
129 Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
Divna su otkrivenja tvoja; zato ih èuva duša moja.
130 Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
Rijeèi tvoje kad se jave, prosvjetljuju i urazumljuju proste.
131 Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
Otvoram usta svoja da odahnem, jer sam žedan zapovijesti tvojih.
132 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
Pogledaj me i smiluj se na me, kao što radiš s onima koji ljube ime tvoje.
133 Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
Tvrdi stope moje u rijeèi svojoj, i ne daj nikakome bezakonju da oblada mnom.
134 Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
Izbavi me od nasilja ljudskoga, i èuvaæu zapovijesti tvoje.
135 Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
Svjetlošæu lica svojega obasjaj slugu svojega, i nauèi me naredbama svojim.
136 Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
Oèi moje liju potoke, zato što ne èuvaju zakona tvojega.
137 Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
Pravedan si, Gospode, i pravi su sudovi tvoji.
138 Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
Javio si pravdu u otkrivenjima svojim, i istinu cijelu.
139 Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
Revnost moja jede me, zato što moji neprijatelji zaboraviše rijeèi tvoje.
140 Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
Rijeè je tvoja veoma èista, i sluga je tvoj veoma ljubi.
141 Maličký a opovržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
Ja sam malen i poništen, ali zapovijesti tvojih ne zaboravljam.
142 Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
Pravda je tvoja pravda vjeèna, i zakon tvoj istina.
143 Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
Tuga i nevolja naðe me, zapovijesti su tvoje utjeha moja.
144 Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
Vjeèna je pravda u otkrivenjima tvojim; urazumi me, i biæu živ.
145 Koph Z celého srdce volám, vyslyšiž mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
Vièem iz svega srca: usliši me, Gospode; saèuvaæu naredbe tvoje.
146 K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
Prizivam te, pomozi mi; držaæu se otkrivenja tvojih.
147 Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
Pretjeèem svanuæe, i vièem; rijeè tvoju èekam.
148 Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
Pretjeèu oèi moje jutrenju stražu, da bih razmišljao o rijeèi tvojoj.
149 Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
Èuj glas moj po milosti svojoj, Gospode; po sudu svojemu oživi me.
150 Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
Prikuèuju se koji ljube bezakonje; udaljili su se od zakona tvojega.
151 Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
Ti si blizu, Gospode, i sve su zapovijesti tvoje istina.
152 Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
Odavna znam za otkrivenja tvoja, da si ih postavio zavavijek.
153 Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
Pogledaj nevolju moju, i izbavi me, jer ne zaboravljam zakona tvojega.
154 Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
Primi se stvari moje, i odbrani me; po rijeèi svojoj oživi me.
155 Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
Daleko je od bezbožnika spasenje, jer se ne drže naredaba tvojih.
156 Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
Milosrðe je tvoje, Gospode, veliko; po pravome sudu svom oživi me.
157 Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
Mnogo je protivnika mojih i neprijatelja mojih; ali ja ne otstupam od otkrivenja tvojih.
158 Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
Vidim odmetnike, i mrsko mi je; jer ne èuvaju rijeèi tvoje.
159 Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
Gledaj, kako ljubim zapovijesti tvoje, Gospode, po milosti svojoj oživi me.
160 Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
Osnova je rijeèi tvoje istina, i vjeèan je svaki sud pravde tvoje.
161 Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
Knezovi me gone ni za što, ali se srce moje boji rijeèi tvoje.
162 Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
Radujem se rijeèi tvojoj kao onaj koji zadobije velik plijen.
163 Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
Mrzim na laž i gadim se na nju, ljubim zakon tvoj.
164 Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
Sedam puta na dan hvalim te za sudove pravde tvoje.
165 Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
Velik mir imaju oni koji ljube zakon tvoj, i u njih nema spoticanja.
166 Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
Èekam spasenje tvoje, Gospode, i zapovijesti tvoje izvršujem.
167 Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
Duša moja èuva otkrivenja tvoja, i ja ih ljubim veoma.
168 Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
Èuvam zapovijesti tvoje i otkrivenja; jer su svi putovi moji pred tobom.
169 Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
Neka izaðe tužnjava moja preda te, Gospode! Po rijeèi svojoj urazumi me.
170 Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
Neka doðe moljenje moje preda te! Po rijeèi svojoj izbavi me.
171 I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
Usta æe moja pjevati hvalu, kad me nauèiš naredbama svojim.
172 Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
Jezik æe moj kazivati rijeè tvoju, jer su sve zapovijesti tvoje pravedne.
173 Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
Neka mi bude ruka tvoja u pomoæi; jer mi omilješe zapovijesti tvoje;
174 Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.
Žedan sam spasenja tvojega, Gospode, i zakon je tvoj utjeha moja.
175 Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.
Neka živi duša moja i tebe hvali, i sudovi tvoji neka mi pomogu.
176 Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
Zaðoh kao ovca izgubljena: traži slugu svojega; jer zapovijesti tvojih ne zaboravih.
