Žalmy 119
1 Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
Sæle er dei som gjeng ein ulastande veg, dei som ferdast i Herrens lov!
2 Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
Sæle er dei som tek vare på hans vitnemål, som søkjer honom av alt sitt hjarta,
3 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
dei som ikkje gjer urett, men vandrar på hans vegar.
4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
Du hev gjeve dine fyresegner, at ein skal halda deim vel.
5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
Å, kunde vegarne mine verta faste, so eg heldt dine fyreskrifter!
6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
Då skal eg ikkje verta til skammar når eg gjev gaum etter alle dine bodord.
7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
Eg vil takka deg av eit ærlegt hjarta når eg lærer dine rettferdsdomar.
8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
Dine fyreskrifter vil eg halda, du må ikkje reint forlata meg.
9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
Korleis skal ein ungdom halda stigen sin rein? Når han held seg etter ditt ord.
10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
Av alt mitt hjarta hev eg søkt deg, lat meg ikkje villast burt frå dine bodord!
11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
I hjarta mitt hev eg gøymt ditt ord, so eg ikkje skal synda imot deg.
12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
Lova vere du, Herre! Lær meg dine fyreskrifter!
13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
Med lipporne mine hev eg forkynt alle rettar frå din munn.
14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
Eg er glad i vegen etter dine vitnemål som i all rikdom.
15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
På dine fyresegner vil eg grunda og skoda på dine stigar.
16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
I dine fyreskrifter vil eg hava hugnad, og ikkje vil eg gløyma ditt ord.
17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
Gjer vel imot din tenar, at eg må liva! so vil eg halda ditt ord.
18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
Lat upp augo mine, at eg kann skoda underlege ting i di lov!
19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
Ein gjest er eg på jordi, løyn ikkje dine bodord for meg!
20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
Mi sjæl er sunderknasa av lengting etter dine rettar all tid.
21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
Du hev truga dei stormodige, dei forbanna, som fer vilt frå dine bodord.
22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
Tak burt frå meg skam og vanvyrdnad! for dine vitnemål hev eg teke vare på.
23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
Jamvel hovdingar hev sete i samrøda mot meg; din tenar grundar på dine fyreskrifter.
24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
Dine vitnemål er og min hugnad, dei er mine rådgjevarar.
25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
Mi sjæl ligg nedi dusti, haldt meg i live etter ditt ord!
26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
Eg fortalde um mine vegar, og du svara meg; lær meg dine fyreskrifter!
27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
Lat meg få skyna vegen etter dine fyresegner! So vil eg grunda på dine under.
28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
Mi sjæl græt av sorg; reis meg upp etter ditt ord!
29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
Snu lygnevegen burt frå meg, og unn meg di lov!
30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
Truskaps veg hev eg valt, dine rettar hev eg sett framfyre meg.
31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
Eg heng fast ved dine vitnemål, Herre, lat meg ikkje verta til skammar!
32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
Vegen etter dine bodord vil eg springa, for du trøystar mitt hjarta.
33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
Herre, vis meg vegen etter dine fyreskrifter! so vil eg fara honom alt til endes.
34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
Gjev meg skyn, so vil eg taka vare på di lov og halda henne av alt mitt hjarta.
35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
Leid meg på dine bodords stig, for han er til hugnad for meg.
36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
Bøyg mitt hjarta til dine vitnemål og ikkje til urett vinning!
37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
Vend augo mine burt, so dei ikkje ser etter fåfengd, haldt meg i live på din veg!
38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
Uppfyll for din tenar ordet ditt, som gjer at ein ottast deg!
39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
Tak burt ifrå meg mi skjemsla som eg er rædd, for dine rettar er gode.
40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
Sjå, eg lengtar etter dine fyresegner, haldt meg i live ved di rettferd.
41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
Lat di miskunn, Herre, koma yver meg, di frelsa etter ditt ord!
42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
Eg vil gjeva svar til honom som spottar meg; for eg lit på ditt ord.
43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
Riv ikkje sannings ord so reint or munnen min, for på dine domar ventar eg.
44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
Stødt vil eg halda di lov, æveleg og alltid.
45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
Lat meg ferdast i det frie, for eg spør etter dine fyresegner!
46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
Eg vil tala um dine vitnemål for kongar, og eg skal ikkje verta til skammar.
47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
Eg vil frygda meg ved dine bodord, som eg elskar.
48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
Eg vil lyfta mine hender til dine bodord som eg elskar, og eg vil grunda på dine fyreskrifter.
49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
Kom i hug ditt ord til din tenar, med di du hev gjeve meg von!
50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
Det er mi trøyst i min vesaldom, at ditt ord hev halde meg i live.
51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
Ovmodige hev spotta meg mykje, frå di lov hev eg ikkje vike.
52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
Eg kom i hug, Herre, dine domar frå gamle dagar, og eg vart trøysta.
53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
Brennande harm hev eg vorte på dei ugudlege som forlet di lov.
54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
Dine fyreskrifter hev vorte mine lovsongar i det hus der eg bur som framand.
55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
Um natti kom eg ditt namn i hug, Herre, og eg heldt di lov.
56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
Dette timdest meg, at eg fekk taka vare på dine fyreskrifter.
57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
Herren er min lut, sagde eg, med di eg heldt dine ord.
58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
Eg naudbad deg av alt mitt hjarta: «Ver miskunnsam imot meg etter ditt ord!»
59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
Eg tenkte på mine vegar og vende mine føter til dine vitnemål.
60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
Eg skunda meg og tøvra ikkje med å halda dine bodord.
61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
Bandi til dei ugudlege hev snørt meg inn, di lov hev eg ikkje gløymt.
62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
Midt på natti stend eg upp og vil takka deg for dine rettferdslover.
63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
Eg held meg til alle deim som ottast deg, og som held dine fyresegner.
64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
Av di miskunn, Herre, er jordi full; lær meg dine fyreskrifter!
65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
Tenaren din hev du gjort vel imot, Herre, etter ditt ord.
66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
Lær meg god skynsemd og kunnskap! for eg trur på dine bodord.
67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
Fyrr eg vart nedbøygd, for eg vilt, men no held eg ditt ord.
68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
Du er god og gjer godt, lær meg dine fyreskrifter!
69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
Dei ovmodige hev spunne i hop lygn imot meg, av alt mitt hjarta held eg dine fyresegner.
70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
Deira hjarta er feitt som talg; eg fegnast ved di lov.
71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
Det var godt for meg at eg vart nedbøygd, so eg kunde læra dine fyreskrifter.
72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
Lovi frå din munn er betre for meg enn tusund stykke gull og sylv.
73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
Dine hender hev gjort meg og laga meg til, gjev meg skyn, so eg kann læra dine bodord!
74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
Dei som ottast deg, skal sjå meg og gleda seg, for på ditt ord ventar eg.
75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
Eg veit, Herre, at dine domar er rettferd, og at du i truskap hev bøygt meg ned.
76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
Lat di miskunn vera til trøyst for meg, etter det du hev sagt til din tenar!
77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
Lat di miskunn koma yver meg so eg kann liva! for di lov er mi lyst.
78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
Lat dei ovmodige verta skjemde! for dei hev trykt meg utan årsak. Eg grundar på dine fyresegner.
79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
Lat deim snu seg til meg, dei som ottast deg, og kjenner dine vitnemål!
80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
Lat mitt hjarta vera fullkome i dine fyreskrifter, so eg ikkje skal verta til skammar!
81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
Mi sjæl naudstundar etter di frelsa, eg ventar på ditt ord.
82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
Mine augo naudstundar etter ditt ord, og eg segjer: «Når vil du trøysta meg?»
83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
For eg er som ei lerflaska i røyk; dine fyreskrifter gløymer eg ikkje.
84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
Kor mange er vel dagarne for din tenar? Når vil du halda dom yver deim som forfylgjer meg?
85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
Dei ovmodige hev grave graver for meg, dei som ikkje liver etter di lov.
86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
Alle dine bodord er trufaste; med lygn forfylgjer dei meg; hjelp meg!
87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
Dei hadde so nær tynt meg i landet, men eg hev ikkje forlate dine fyresegner.
88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
Haldt meg i live etter di miskunn! So vil eg taka vare på vitnemålet frå din munn.
89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
Til æveleg tid, Herre, stend ditt ord fast i himmelen.
90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
Frå ætt til ætt varer din truskap, du hev grunnfest jordi, og ho stend.
91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
Til å setja dine domar i verk stend dei der i dag; for alle ting er dine tenarar.
92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
Dersom ikkje di lov hadde vore mi lyst, so hadde eg forgjengest i mi djupe naud.
93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
I all æva skal eg ikkje gløyma dine fyresegner, for ved deim hev du halde meg i live.
94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
Din er eg, frels meg! for dine fyresegner hev eg spurt etter.
95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
På meg hev dei ugudlege venta og vil tyna meg; på dine vitnemål agtar eg.
96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
På alt det fullkomne hev eg set ein ende; men dine bodord rekk ovleg vidt.
97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
Kor eg hev lovi di kjær! Heile dagen er ho i min tanke.
98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
Dine bodord gjer meg visare enn mine fiendar, for æveleg eig eg deim.
99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
Eg hev vorte klokare enn alle mine lærarar, for eg grundar på dine vitnemål.
100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
Eg er vitugare enn dei gamle, for dine fyresegner hev eg teke vare på.
101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
Frå kvar vond stig hev eg halde mine føter burte, so eg kunde halda ditt ord.
102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
Frå dine lover hev eg ikkje vike, for du hev lært meg upp.
103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
Kor søt din tale er for gomen min, betre enn honning for munnen min.
104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
Av dine fyresegner fær eg vit, difor hatar eg kvar lygnestig.
105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
Ditt ord er ei lykt for min fot og eit ljos for min stig.
106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
Eg hev svore og hev halde det, å taka vare på dine rettferdslover.
107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
Eg er ovleg nedbøygd; Herre, haldt meg i live etter ditt ord!
108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
Lat min munns offer tekkjast deg, Herre, og lær meg dine rettar!
109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
Eg gjeng alltid med livet i neven, men di lov hev eg ikkje gløymt.
110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
Dei ugudlege hev lagt snara for meg; men frå dine fyresegner hev eg ikkje villa meg burt.
111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
Til æveleg eiga hev eg fenge dine vitnemål, for dei er mi hjartans gleda.
112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
Eg hev bøygt mitt hjarta til å gjera etter dine fyreskrifter, æveleg og til endes.
113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
Dei tvihuga hatar eg, men di lov elskar eg.
114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
Du er mi livd og min skjold, og på ditt ord ventar eg.
115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
Vik frå meg, de som gjer vondt, at eg kann halda min Guds bodord!
116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
Haldt meg uppe etter ditt ord, so eg kann liva, og lat meg ikkje verta til skammar med mi von!
117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
Haldt meg uppe, so eg kann verta frelst! So vil eg alltid sjå med lyst på dine fyreskrifter.
118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
Du agtar for inkje alle deim som fer vilt frå dine fyreskrifter; for deira svik er fåfengd.
119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
Som slagg kastar du burt alle ugudlege på jordi; difor elskar eg dine vitnemål.
120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
Eg rys i holdet av rædsla for deg, og for dine domar ottast eg.
121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
Eg hev gjort rett og rettferd, du vil ikkje gjeva meg yver til deim som trykkjer meg.
122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
Gakk i borg for tenaren din, so det må ganga honom vel! lat ikkje dei ovmodige trykkja meg!
123 Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
Augo mine naudstundar etter di frelsa og etter ditt rettferdsord.
124 Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
Gjer med din tenar etter di miskunn og lær meg dine fyreskrifter!
125 Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
Eg er din tenar; gjev meg vit, so eg kann kjenna dine vitnemål!
126 Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
Det er tid for Herren til å gripa inn, dei hev brote di lov.
127 Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
Difor elskar eg dine bodord meir enn gull, ja, meir enn fint gull.
128 A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
Difor held eg alle fyresegner um alle ting for rette; eg hatar kvar lygnestig.
129 Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
Underfulle er dine vitnemål, difor tek mi sjæl vare på deim.
130 Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
Når ordi dine opnar seg, gjev dei ljos, og dei gjer dei einfalde kloke.
131 Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
Eg let munnen upp og sukka av lengting; for etter dine bodord stunda eg.
132 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
Vend deg til meg og ver meg nådig, som rett er mot deim som elskar ditt namn!
133 Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
Gjer mine stig faste ved ditt ord, og lat ingen urett råda yver meg!
134 Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
Løys du meg ut or menneskjevald! So vil eg halda dine fyresegner.
135 Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
Lat di åsyn lysa på din tenar, og lær meg dine fyreskrifter!
136 Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
Vatsbekkjer renn or augo mine, av di folk ikkje held di lov.
137 Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
Rettferdig er du, Herre, og rette er dine domar.
138 Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
Du hev fyreskrive dine vitnemål i rettferd og i stor truskap.
139 Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
Min brennhug hev tært meg upp, av di mine motstandarar hev gløymt dine ord.
140 Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
Ditt ord er vel reinsa, og din tenar elskar det.
141 Maličký a opovržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
Liten er eg og vanvyrd; dine fyresegner hev eg ikkje gløymt.
142 Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
Di rettferd er ei æveleg rettferd, og di lov er sanning.
143 Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
Naud og trengsla fann meg; dine bodord er mi lyst.
144 Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
Rettferdige er dine vitnemål til æveleg tid; gjev meg skyn, so eg kann liva!
145 Koph Z celého srdce volám, vyslyšiž mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
Eg ropar av alt mitt hjarta, svara meg, Herre! Dine fyreskrifter vil eg taka vare på.
146 K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
Eg ropar til deg, frels meg! so vil eg halda dine vitnemål.
147 Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
Tidleg i dagningi var eg uppe og ropa um hjelp; eg venta på ditt ord.
148 Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
Mine augo var uppe fyre nattevakterne, so eg kunde grunda på ditt ord.
149 Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
Høyr mi røyst etter di miskunn, Herre, haldt meg i live etter dine domar!
150 Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
Dei er nær som renner etter ugjerning; frå di lov er dei langt burte.
151 Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
Du er nær, Herre, og alle dine bodord er sanning.
152 Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
Longe sidan veit eg av dine vitnemål, at du hev grunnfest deim i all æva.
153 Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
Sjå til mi djupe naud og fria meg ut! For di lov hev eg ikkje gløymt.
154 Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
Før mi sak, og løys meg ut, haldt meg i live etter ditt ord!
155 Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
Frelsa er langt frå dei ugudlege, for dine fyreskrifter spør dei ikkje etter.
156 Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
Di miskunn er stor, Herre; haldt meg i live etter dine domar!
157 Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
Mange er dei som forfylgjer meg og stend meg imot; frå dine vitnemål hev eg ikkje vike.
158 Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
Eg såg dei utrue og fekk uhug, av di dei ikkje heldt ditt ord.
159 Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
Sjå at eg hev elska dine fyresegner! Herre, haldt meg i live etter di miskunn!
160 Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
Summen av ditt ord er sanning, og æveleg stend all di rettferds lov.
161 Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
Hovdingar forfylgde meg utan orsak, men mitt hjarta ottast dine ord.
162 Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
Eg gled meg yver ditt ord, som når ein finn mykje herfang.
163 Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
Lygn hev eg hata og havt stygg til; di lov hev eg elska.
164 Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
Sju gonger um dagen hev eg lova deg for dine rettferdige domar.
165 Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
Mykje fred hev dei som elskar di lov, og ingen støyt fær deim til fall.
166 Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
Eg hev venta på di frelsa, Herre, og dine bodord hev eg halde.
167 Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
Mi sjæl hev halde dine vitnemål, og eg elska deim mykje.
168 Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
Eg hev halde dine fyresegner og dine vitnemål, for alle mine vegar er for di åsyn.
169 Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
Lat mitt klagerop koma fram for di åsyn, Herre! Gjev meg skyn etter ditt ord.
170 Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
Lat mi bøn koma for di åsyn! Frels meg etter ditt ord!
171 I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
Mine lippor skal fløda yver av lovsong, for du lærer meg dine fyreskrifter;
172 Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
Mi tunga skal syngja um ditt ord; for alle dine bodord er rettferd.
173 Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
Lat di hand vera meg til hjelp! for dine fyresegner hev eg valt ut.
174 Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.
Eg lengtar etter di frelsa, Herre, og di lov er mi lyst.
175 Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.
Lat mi sjæl leva og lova deg, og lat dine domar hjelpa meg!
176 Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
Eg hev fare vilt; leita upp din tenar som ein burtkomen sau! for dine bodord hev eg ikkje gløymt.
