Žalmy 119
1 Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
Glückselig, die unsträflich leben und in des Herrn Gesetzen wandeln!
2 Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
Glückselig sind, die seine Bräuche achten und ihn von ganzem Herzen suchen,
3 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
die nie ein Unrecht tun und die auf seinen Wegen wandeln!
4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
Du selbst gibst Deine Vorschriften, daß man genau sie halte.
5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
Ach, wäre fest mein Wandel in der Befolgung Deiner Ordnungen!
6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
Dann werde ich niemals zuschanden, beacht ich alle Deine Satzungen.
7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
Ich danke Dir von Herzensgrunde, wenn ich erlerne Deine so gerechten Weisungen.
8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
Genau beachten will ich Deine Vorschriften. Verlaß mich nicht dabei!
9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
Wodurch erhält ein Jüngling seinen Wandel rein? Wenn er sich hält an Deine Worte.
10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
Von ganzem Herzen suche ich Dich auf. Entfremde mich nicht Deinen Satzungen!
11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
In meinem Herzen berge ich Dein Wort, auf daß ich wider Dich nicht sündige.
12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
Gepriesen seist Du, Herr! Gewöhne mich an Deine Ordnungen!
13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
Auswendig sag ich auf all Deine mündlichen Gebote.
14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
Ich freue mich des Weges hin zu Deinen Zeugnissen weit mehr als über irgendwelche Schätze.
15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
Was Du befiehlst, dem sinn ich nach und schaue hin auf Deine Pfade.
16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
Mit Deinen Ordnungen befasse ich mich gern, vergesse nicht Dein Wort.
17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
Gewähre Deinem Knechte, daß ich leben bleibe! Dann halte ich Dein Wort.
18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
Entschleiere mir das Auge, daß ich schaue, was wunderbar an Deiner Lehre!
19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
Ein Fremdling bin ich in dem Lande. Verbirg mir nimmer Deine Satzungen!
20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
In Sehnsucht meine Seele sich verzehrt nach Deinen Weisungen zu jeder Zeit.
21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
Du schiltst die Frechen. Verfluchst, die Deine Satzungen mißachten!
22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
Wend Spott und Hohn von mir; denn Deine Zeugnisse, ich achte sie!
23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
Ob Fürsten auch sich wider mich beraten, Dein Knecht beherzigt dennoch Deine Ordnungen.
24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
Ja, Wonne sind mir Deine Zeugnisse, Wegweiser sind mir Deine Vorschriften.
25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
Am Staube klebe ich. Erhalte mich nach Deinem Wort am Leben!
26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
Ich lege meine Wege dar, und Du erhörst mich. Gewöhne mich an Deine Satzungen!
27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
Gib Einsicht mir ins Wesen Deiner Vorschriften! Dann will ich Deine Wunder überdenken.
28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
Vor Leid weint meine Seele. Richt mich nach Deinem Worte auf!
29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
Halt fern von mir den Pfad der Untreue! Zu eigen gib mir Deine Lehre gnädiglich!
30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
Den Weg der Treue wähle ich, befolge Deine Weisungen.
31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
Ich hänge fest an Deinen Zeugnissen. Herr, laß mich nicht zuschanden werden!
32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
Ich laufe auf dem Wege Deiner Ordnungen; Du machst mir weit das Herz.
33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
Zeig mir den Weg zu Deinen Vorschriften, o Herr! Ich will ihn mit Bedacht einhalten.
34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
Gib Einsicht mir, daß ich befolge Deine Lehre und sie mit ganzem Herzen hüte!
35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
Laß Deiner Satzung Pfad mich wallen! Denn Freude habe ich daran.
36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
Zu Deinen Bräuchen lenke hin mein Herz und nicht zur Eigenliebe!
37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
Lenk meine Augen ab vom Schielen nach dem Eitlen! Auf Deinen Wegen laß mich Leben finden!
38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
Bewähr an Deinem Knecht Dein Wort, das zu der Ehrfurcht vor Dir leiten soll!
39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
Nimm meine Schmach hinweg, daß ich gezweifelt, ob Deine Weisungen auch heilsam seien!
40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
Nach Deinen Vorschriften verlangt es mich. In Deiner Liebe laß mich leben!
41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
Herr! Deine Gnade komme über mich, Dein Heil nach Deinem Worte,
42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
daß ich entgegne meinem Schmäher! Denn Deinem Wort vertraue ich.
43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
Versag nicht meinem Mund das rechte Wort! Auf Deine Weisung harr ich sehnsuchtsvoll.
44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
Stets will ich Deiner Lehre folgen, für immer und auf ewig,
45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
nach ihr, der überreichen, wandeln. Nach Deinen Vorschriften verlangt es mich.
46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
Vor Königen selbst rede ich von Deinen Zeugnissen ohn alle Scheu.
47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
Ich habe meine Lust an Deinen Satzungen; ich liebe sie.
48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
Ich rege meine Hände eifervoll für Deine so geliebten Satzungen und sinne über Deine Ordnungen.
49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
Gedenke Deinem Diener jenes Wort, auf das Du mich fest hoffen lässest!
50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
Dies ist mein Trost in meinem Leid, daß Lebensmut Dein Wort mir gibt.
51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
So sehr Vermessene meiner spotten, ich weiche nicht von Deiner Lehre.
52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
An Deine Weisungen, die alten, denke ich und fühle mich getröstet, Herr.
53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
Der Frevler wegen packt mich Zornesglut, die Deine Lehre schnöd verlassen.
54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
Zu Lobesliedern sind mir Deine Ordnungen geworden im Haus, wo ich als Fremdling weile.
55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
Ich denke, Herr, an Deinen Namen in der Nacht, an Deine Lehre selbst in mitternächtiger Stunde.
56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
Zum Grundsatz ward mir dies, weil ich um Deine Vorschriften mich kümmere:
57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
"Mein Alles ist der Herr", das deut ich so: Ich muß die Worte Dein beachten.
58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
Von ganzem Herzen werbe ich um Deine Huld. Sei gnädig mir nach Deinem Wort!
59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
Ich überlege meine Wege und lenke meine Füß hin zu Deinen Zeugnissen.
60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
Ich eile, säume nicht, zu halten Deine Satzungen.
61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
Der Frevler Stricke wollen mich umfangen; doch ich vergesse nimmer Deine Lehre.
62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
Um Mitternacht erhebe ich mich schon und danke Dir für Deine Weisungen, die so gerecht,
63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
im Wetteifer mit allen, die Dich fürchten, die Deine Vorschriften befolgen.
64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
Voll Deiner Gnade ist die Erde, Herr. Gewöhne mich an Deine Satzungen!
65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
Du tust an Deinem Knechte Gutes, nach Deinem Worte, Herr.
66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
So lehre mich heilsame Sitte und Erkenntnis! Denn Deinen Satzungen vertraue ich.
67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
Bevor ich leiden mußte, irrte ich; nun aber halte ich Dein Wort.
68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
Du bist so gut und handelst gut. Gewöhne mich an Deine Satzungen!
69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
Mir dichten Freche Falsches an; ich aber halte Deine Vorschriften aus ganzem Herzen.
70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
Ihr Herz ist stumpf wie Fett; doch ich ergötze mich an Deiner Lehre.
71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
Mir war es heilsam, daß ich litt, damit ich mich an Deine Ordnungen gewöhnte.
72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
Dein mündliches Gesetz gilt mir weit mehr als tausend Stücke Gold und Silber.
73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
Von Deiner Hand bin ich geschaffen und gebildet. Verleih mir Einsicht, daß ich mich an Deine Satzungen gewöhne!
74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
Mit Freuden sehen, die Dich fürchten, daß ich mich auf Dein Wort verlasse.
75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
Ich weiß es, Herr: Gerecht sind Deine Weisungen; in bester Absicht hast Du mich gezüchtigt.
76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
Zum Troste sei mir Deine Huld, wie Deinem Knechte Du verheißen
77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
Laß Dein Erbarmen mich erquicken! Denn Deine Lehre ist mir Lust.
78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
Schmach über diese Frechen, weil grundlos sie zu Unrecht mich bezichtigen! Ich sinne über Deine Vorschriften.
79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
Sie mögen sich durch mich in solche wandeln, die fürchten Dich und schätzen lernen Deine Zeugnisse!
80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
Unfehlbar sei mein Herz in Deinen Ordnungen, damit ich nicht erröten muß!
81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
Nach Deinem Heile schmachtet meine Seele, ich harre Deines Wortes.
82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
Nach Deinem Worte schmachten meine Augen: "Wann bringt's mir Trost?"
83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
Bin ich auch wie ein Schlauch im Rauche, vergesse ich doch niemals Deine Ordnungen.
84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
Wieviel sind noch der Tage Deines Knechtes? Wann richtest Du, die mich verfolgen?
85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
Mir graben Freche Gruben in dem, was Deiner Lehre nicht entspricht.
86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
Was Du befiehlst, ist lautre Wahrheit; grundlos verfolgt man mich. Komm mir zu Hilfe!
87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
Beinah vertilgten sie mich von der Erde; doch laß ich nicht von Deinen Vorschriften.
88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
Nach Deiner Huld erhalte mich am Leben, daß Deines Mundes Lehre ich befolge!
89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
Dein Wort ist für die Ewigkeiten, Herr; dem Himmel gleich, so steht es fest gegründet.
90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
Durch alle Zeiten währet Deine Treue, wie Du die Erde für die Dauer hast gegründet.
91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
Für Deine Winke steht sie heut bereit; denn alles ist Dir untertan.
92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
Wenn Deine Lehre mir nicht Wonne wäre, vergangen wäre ich in meinem Leid.
93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
Nie will ich Deine Vorschriften vergessen; denn Du verleihst mir dadurch Lebenskraft.
94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
Dein bin ich. Steh mir bei! Denn ich durchforsche Deine Vorschriften.
95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
Mir lauern Frevler auf, mich umzubringen; doch ich vertiefe mich in Deine Zeugnisse.
96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
Bei allem anderen, was enden soll, ersehe ich ein Ende; doch Dein Gebot ist übergroß.
97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
Wie lieb ich Deine Lehre! Sie ist mein täglich Sinnen.
98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
Mich macht weit klüger Deine Satzung, als meine Feinde sind; denn ich besitze sie für immer.
99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
Verständiger noch werde ich als alle meine Lehrer; denn Deine Zeugnisse sind all mein Sinnen.
100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
An Einsicht übertreff ich Greise; denn ich beachte Deine Satzungen.
101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
Ich wehre meinem Fuße jeden bösen Weg, auf daß ich Deines Wortes pflege.
102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
Ich weiche nicht von deinen Weisungen; denn Du belehrest mich.
103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
Wie süß sind meinem Gaumen Deine Worte, weit süßer meinem Mund als Honigseim!
104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
Verständig werde ich durch Deine Vorschriften; drum hasse ich auch jeden falschen Pfad.
105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
Dein Wort ist meines Fußes Leuchte, ein Licht auf meinem Pfade.
106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
Ich hab's mir eidlich vorgenommen, was Du gerecht befohlen, auch zu halten.
107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
Ich bin gar tief gebeugt. Nach Deinem Worte, Herr, belebe mich!
108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
Laß, Herr, Dir meines Mundes Übungen gefallen! Gewöhne mich an Deine Weisungen!
109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
Mein Leben ist beständig in Gefahr; doch ich vergesse Deine Lehre nicht.
110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
Mir legen Frevler Schlingen; ich irre nimmer ab von Deinen Vorschriften. -
111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
Ein ewig Erbgut sind mir Deine Zeugnisse; ja, Herzenswonne sind sie mir.
112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
Ich neige hin mein Herz, zu tun, was Du befiehlst, für immer auf das eifrigste.
113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
Ich hasse Zweifler; doch Deine Lehre liebe ich.
114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
Mein Schirm und Schild bist Du; ich harre Deines Wortes.
115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
Hinweg von mir, ihr Übeltäter! Ich will ja meines Gottes Satzungen befolgen.
116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
Nach Deinem Worte stärke mich, auf daß ich lebe! Beschäme mich in meiner Hoffnung nicht!
117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
Halt Du mich fest, daß ich gerettet werde! Ich schaue stets nach Deinen Ordnungen.
118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
Die sich vergehn an Deinen Ordnungen, die wirfst Du weg; denn Trug ist all ihr Sinnen.
119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
Die Frevler all auf Erden achtest Du wie Schlacken; drum liebe ich auch Deine Zeugnisse.
120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
Aus Furcht vor Dir erschaudert mir die Haut; Ich fürchte mich vor Deinen Strafgerichten.
121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
Das Rechte tu ich und das Gute. Gib meinen Drängern mich nicht preis!
122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
Vertritt zu seinem Besten Deinen Knecht, daß nicht die Stolzen mir Gewalt antun!
123 Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
Nach Deiner Hilfe schmachten meine Augen, nach Deiner Heilsverheißung.
124 Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
Verfahr mit Deinem Knecht nach Deiner Huld! Gewöhne mich an Deine Ordnungen!
125 Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
Dein Knecht bin ich. Belehre mich, auf daß ich Deine Bräuche wohl verstehe!
126 Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
's ist Zeit, sich für den Herrn zu regen; sie wollen Dein Gesetz abschaffen.
127 Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
Drum liebe ich auch Deine Satzungen viel mehr als Gold, als selbst das feinste Gold.
128 A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
Drum habe ich all Deine Vorschriften mir auserwählt; ich hasse jeden falschen Weg.
129 Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
Geheimnisvoll sind Deine Zeugnisse drum achtet ihrer meine Seele.
130 Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
Dein Wort erschließen spendet Licht; es macht die Einfalt klug.
131 Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
Begierig öffne ich den Mund; denn mich verlangt nach Deinen Satzungen.
132 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
Wend Dich zu mir und sei mir gnädig, wie's Rechtens ist für die, die Deinen Namen lieben!
133 Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
In Deinem Wort mach meine Schritte fest! Laß nicht das Böse herrschen über mich!
134 Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
Von Menschendruck befreie mich, damit ich Deine Vorschriften befolge!
135 Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
Laß Deinem Knecht Dein Antlitz leuchten! Gewöhne mich an Deine Ordnungen!
136 Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
Aus meinen Augen strömen Wasserbäche für die, die Deine Lehre nicht befolgen.
137 Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
Gerecht bist Du, o Herr, und Deine Weisungen sind recht.
138 Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
Ganz recht sind Deine Bräuche, die Du bestimmst, und lauter Wahrheit.
139 Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
Mein Eifer zehrt mich auf, daß meine Gegner Deine Worte so vergessen.
140 Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
Dein Wort ist rein geläutert; Dein Knecht hat's lieb.
141 Maličký a opovržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
Gering, verachtet bin ich zwar; doch ich vergesse nimmer Deine Vorschriften.
142 Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
Dein Recht bleibt ewig Recht; Wahrheit ist Deine Lehre.
143 Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
Mich treffen Not und Angst; doch Wonne sind mir Deine Satzungen.
144 Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
Allzeit sind Deine Bräuche richtig. Gib Einsicht mir, daß ich am Leben bleibe!
145 Koph Z celého srdce volám, vyslyšiž mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
Von ganzem Herzen rufe ich: "Herr, höre mich! Ich möchte Deine Ordnungen befolgen!"
146 K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
"Hilf mir!" so rufe ich zu Dir. "Ich möchte Deine Zeugnisse beachten."
147 Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
Zur Zeit der Dämmerung erheb ich mich und flehe; ich harre Deines Wortes.
148 Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
Bevor der Morgen graut, sind meine Augen wach, Dein Wort zu überdenken.
149 Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
Nach Deiner Huld erhöre mein Gebet! Wie's Deine Art ist, laß mich leben!
150 Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
Die nach dem Laster jagen, kommen diesem immer näher und Deiner Lehre immer ferner.
151 Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
Jedoch auch Du bist nahe, Herr; all Deine Satzungen sind Wahrheit.
152 Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
Von Urzeit her, so weiß ich es von Deinen Zeugnissen, Du hast sie eingesetzt für immer.
153 Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
Sieh her auf meine Not und rette mich! Ich habe Deine Lehre nicht vergessen.
154 Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
Zu meiner Rettung führe meine Sache! Nach Deinem Worte laß mich leben!
155 Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
Den Frevlern ferne ist das Heil, weil sie nach Deinen Ordnungen nichts fragen.
156 Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
Gar groß ist Dein Erbarmen, Herr. Laß mich, wie's Deine Art ist, leben!
157 Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
Obschon mich viele drängen und verfolgen, so weiche ich doch nicht von Deinen Zeugnissen.
158 Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
Erblick ich Treulose, streit ich mit ihnen, dieweil Dein Wort sie nicht beachten.
159 Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
Wie gerne hab ich Deine Vorschriften! Erhalte mich nach Deiner Huld am Leben, Herr!
160 Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
Beständigkeit ist Deines Wortes Eigenart; für immer gelten Deine so gerechten Weisungen.
161 Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
Von Fürsten werd ich ohne Grund verfolgt; doch nur vor Deinem Worte bebt mein Herz.
162 Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
Ich freue mich ob Deines Wortes, wie der, so reiche Beute findet.
163 Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
Mit großem Abscheu hasse ich die Falschheit; nur Deine Lehre liebe ich.
164 Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
Ich preise Dich des Tages siebenmal für Deine so gerechten Weisungen.
165 Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
Die Deine Lehre lieben, ernten reichen Frieden; für sie gibt's keinen Anstoß mehr.
166 Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
Ich harre Deines Heiles, Herr, und Deine Satzungen befolge ich.
167 Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
Auf Deine Zeugnisse hat meine Seele acht und liebt sie über alle Maßen.
168 Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
Ich achte Deine Vorschriften und Bräuche; all meine Wege liegen ja vor Dir.
169 Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
Laß vor Dich kommen, Herr, mein Flehen! Nach Deinem Worte gib mir Einsicht!
170 Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
Mein Flehen komme vor Dein Angesicht! Errette mich nach Deinem Wort!
171 I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
Ein Loblied ström von meinen Lippen, gewöhnst Du mich an Deine Ordnungen!
172 Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
Dein Wort besinge meine Zunge! Denn alle Deine Satzungen sind Recht.
173 Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
Zum Beistand reiche mir die Hand! Denn Deine Vorschriften hab ich erwählt.
174 Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.
Nach Deinem Heil verlangt's mich, Herr, und Wonne ist mir Deine Lehre.
175 Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.
So möge leben meine Seele und Dich preisen, und dazu mögen mir verhelfen Deine Weisungen!
176 Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
Wie ein verloren Schäflein irre ich umher. Such Deinen Knecht! Denn ich vergesse niemals Deine Satzungen.
