Žalmy 119
1 Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
Alle sind glücklich zu preisen, die da untadelig wandeln, / Die einhergehn nach Jahwes Gesetz.
2 Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
Alle sind glücklich zu preisen, die seine Zeugnisse halten, / Die ihn suchen von ganzem Herzen.
3 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
Auch keine Frevel verüben, / Sondern in seinen Wegen gehn.
4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
Aufgestellt hast du deine Befehle, / Daß man sie treu erfüllen soll.
5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
Ach, stünde doch mein Wandel fest, / Indem ich deine Gesetze hielte!
6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
Alsdann werd ich nicht zuschanden, / Wenn ich auf all deine Gebote blicke.
7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
Aufrichtigen Herzens dank ich dir, / Wenn ich deine gerechten Befehle lerne.
8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
Auf deine Satzungen achte ich: / Verlaß mich nicht völlig!
9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
Bei einem Jüngling bleibt sein Wandel rein, / Wenn er ihn führt nach deinem Wort.
10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
Begehrt hab ich dein Wort von ganzem Herzen, / Laß mich nicht irren von deinen Geboten!
11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
Bewahret hab ich dein Wort in meinem Herzen, / Damit ich nicht sündige wider dich.
12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
Besungen mit Lobpreis seiest du, Jahwe, / Lehre mich deine Satzungen!
13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
Bekundet hab ich mit meinen Lippen / Alle Ordnungen deines Mundes.
14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
Betracht ich den Wandel, den deine Zeugnisse fordern, / So freu ich mich stets wie über allerlei Reichtum.
15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
Bei deinen Befehlen soll mein Sinnen verweilen, / Und blicken will ich auf deine Pfade.
16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
Bei deinen Satzungen will ich mich ergötzen, / Will nicht vergessen deine Worte.
17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
Gewähre deinem Knechte Gutes, daß ich leben bleibe, / So will ich deine Worte halten.
18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
Gib mir offne Augen, / Damit ich erkenne die Wunder in deinem Gesetz.
19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
Gast nur bin ich auf Erden: / Verbirg vor mir nicht deine Gebote!
20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
Ganz verzehrt hat sich meine Seele vor Sehnsucht / Nach deinen Rechten zu jeder Zeit.
21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
Gescholten hast du Frevelhafte. / Fluch treff alle, die deine Gebote verlassen!
22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
Gespött und Schande, die ich erfahre, nimm weg! / Denn deine Zeugnisse halte ich.
23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
Gingen auch Fürsten wider mich an mit feindlicher Rede: / Dein Knecht sinnt doch über deine Satzungen nach.
24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
Gar meine Lust sind deine Zeugnisse, / Sie sind meine Berater.
25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
Dem Staub klebt meine Seele an; / Belebe mich wieder nach deinem Wort!
26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
Dir hab ich mein Los geschildert: da erhörtest du mich. / Lehre mich deine Satzungen!
27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
Den Weg, den deine Befehle gebieten, laß mich verstehn! / Denn über deine Wunder will ich sinnen.
28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
Durch Kummer zerfließt meine Seele: / Richte mich auf nach deinen Verheißungsworten!
29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
Den Weg der Lüge halte mir fern, / Begnade mich aber mit deiner Lehre!
30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
Den Weg der Treue hab ich erwählt, / Deine Rechte mir vorgesetzt.
31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
Deine Zeugnisse, Jahwe, halt ich fest; / Laß mich nicht zuschanden werden!
32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
Den Weg, den deine Gebote weisen, will ich laufen, / Denn du erfüllst mich mit Einsicht.
33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
Helle mir auf, o Jahwe, deiner Satzungen Weg, / Damit ich ihn immer beachte!
34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
Hilf mir zur rechten Erkenntnis, daß ich deine Lehre bewahre / Und sie von ganzem Herzen befolge!
35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
Hinführen wollest du mich auf deiner Gebote Pfad, / Denn ich habe Gefallen daran.
36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
Hinlenken wollest du mein Herz zu deinen Gesetzen / Und nicht zu ungerechtem Gewinn.
37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
Hinweg zieh meine Augen, daß sie nicht nach dem Eitlen schaun, / Auf deinen Wegen belebe mich!
38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
Halt deinem Knechte deine Verheißung, / Damit ich wachse in Ehrfurcht vor dir!
39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
Halt fern von mir die Schmach, vor der mir graut! / Denn deine Urteilssprüche sind gut.
40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
Hat mich nicht stets verlangt nach deinen Befehlen? / Durch deine Gerechtigkeit belebe mich!
41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
Und laß, o Jahwe, deine Huld mich reich erfahren. / Dein Heil nach deiner Verheißung!
42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
Und dann will ich auch Rede stehn dem, der mich lästert; / Denn ich vertraue auf dein Wort.
43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
Und entzieh doch meinem Munde das Wort der Wahrheit nicht, / Denn auf deine Rechte hoffe ich.
44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
Und deine Weisung will ich stets beachten, / Immer und ewiglich.
45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
Und so werd ich dann auch getrost und unbefangen wandeln, / Denn in deinen Geboten hab ich Rat gesucht.
46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
Und von deinen Zeugnissen will ich reden vor Königen / Furchtlos und ohne Scheu.
47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
Und ich erfreue mich an deinen Geboten, / Die ich liebgewonnen habe.
48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
Und ich will meine Hände erheben zu deinen Geboten, (die ich liebgewonnen habe, ) / Nachsinnen will ich über deine Satzungen.
49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
Sei eingedenk des Worts, das du zu deinem Knecht geredet, / Weil du (auf einen guten Ausgang) mich hast hoffen lassen.
50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
So fand ich Trost in meinem Elend, (als ich inneward) / Daß dein Verheißungswort mich neubelebte.
51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
Stolze haben mich gar sehr verspottet, / Dennoch bin ich von deinem Gesetz nicht abgewichen.
52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
Sooft ich daran denke, wie du von altersher gerichtet hast, / Werd ich, o Jahwe, auch getröstet.
53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
Starker Zorn hat mich erfaßt den Frevlern gegenüber, / Die dein Gesetz verlassen haben.
54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
Siegeslieder sind mir deine Satzungen / Im Hause meiner Fremdlingschaft.
55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
Sogar des Nachts hab ich gedacht, o Jahwe, deines Namens, / Und darum hab ich deine Weisung auch befolgt.
56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
Solches ist mir zuteil geworden: / Daß ich deine Befehle halte.
57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
Geschenkt — so habe ich gesagt — ist mir, o Jahwe, deine Gnade, / Daß ich deine Worte befolgen darf.
58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
Gesucht hab ich von ganzem Herzen deine Huld: / Sei mir denn gnädig nach deiner Verheißung!
59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
Gedacht hab ich an meine Wege / Und habe meine Füße dann gelenkt zu deinen Zeugnissen.
60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
Geeilt bin ich dabei und habe nicht gezaudert, / Deine Gebote zu halten.
61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
Gottlose haben mich mit Stricken umringt: / Aber dein Gesetz hab ich nicht vergessen.
62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
Gegen Mitternacht steh ich auf, um dir zu danken / Für deine gerechten Gerichtsurteile.
63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
Genosse bin ich allen, die dich fürchten / Und deine Befehle befolgen.
64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
Gefüllt mit deiner Güte, Jahwe, ist die Erde: / Lehre mich nun deine Satzungen!
65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
Tröstliches hast du deinem Knechte erwiesen, / Jahwe, nach deinen Worten.
66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
Treffliche Klugheit und Einsicht lehre mich! / Denn deinen Geboten vertrau ich.
67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
Trugwege bin ich gewandelt, eh ich ins Elend geriet; / Nun aber acht ich auf dein Gebot.
68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
Treusorgend bist du und voller Güte: / Lehre mich deine Satzungen!
69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
Trugvoll haben Frevler mir Lügen angedichtet: / Ich aber halte dennoch mit ganzem Herzen deine Befehle.
70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
Töricht und fühllos ist ihr Herz; / Doch mein Entzücken ist dein Gesetz.
71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
Traun, heilsam war mir des Leidens Schule, / Damit ich deine Satzungen lernte.
72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
Teurer ist mir deines Mundes Gesetz / Als reiche Schätze an Silber und Gold.
73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
Ja, deine Hände haben mich geschaffen und bereitet: / Gib mir nun auch Einsicht, daß ich deine Gebote lerne!
74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
Jeder, der dich fürchtet, wird freudig auf mich blicken; / Denn ich habe darauf geharrt, daß sich dein Verheißungswort erfülle.
75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
Ich weiß, o Jahwe: gerecht sind deine Gerichte, / Und weil du es treu mit mir meinst, hast du mich in Trübsal geführt.
76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
In deiner Gnade laß mich nun aber auch Trost erfahren, / Wie du es deinem Knechte verheißen!
77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
In dein Erbarmen hülle mich ein, damit ich lebe! / Denn dein Gesetz ist meine Lust.
78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
In Schande laß fallen die Frevelhaften, weil sie mich mit Lügen ins Elend gebracht! / Ich aber will über deine Befehle sinnen.
79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
Ja, mögen sich zu mir wenden, die dich fürchten / Und die deine Zeugnisse anerkennen!
80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
In deinen Satzungen soll mein Herz beständig leben, / Damit ich nicht zuschanden werde.
81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
Klagend hat meine Seele nach deiner Hilfe geschmachtet: / Auf dein Wort hab ich geharrt.
82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
Konnten nicht meine Augen vergehn, als ich nach deinem Wort ausschaute / Und (ängstlich) fragte: "Wann wirst du mich trösten?"
83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
Kann man auch von mir sagen: / "Der ist wie ein Schlauch im Rauch" — / Deine Satzungen hab ich doch nimmer vergessen.
84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
Kurz sind die Lebenstage deines Knechts. / Wann wirst du nun das Gericht vollstrecken an meinen Verfolgern?
85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
Kerkergruben haben mir Gottvergeßne gegraben, / Sie, die nicht handeln nach deinem Gesetz.
86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
Können doch all deine Gebote nichts als ein Ausfluß deiner Treue sein! / Sie aber haben mich mit Lügen verfolgt: hilf du mir!
87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
Kümmerlich hätten sie mich beinah in der Grube sterben lassen, / Aber trotzdem hab ich deine Befehle nicht verlassen.
88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
Könnt ich doch wieder aufleben durch deine Güte! / Dann will ich auch das Zeugnis deines Mundes halten.
89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
Lebt, o Jahwe, nicht in Ewigkeit / Dein Wort im Himmel fort?
90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
Lang bis ins fernste Geschlecht währt deine Treu; / Du hast die Erde gegründet, und sie bleibt.
91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
Laut deiner Ordnung stehn sie noch heute; / Denn alles ist dir untertan.
92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
Ließe mich dein Gesetz nicht immer wieder Freude empfinden: / Ich wäre vergangen in meinem Elend.
93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
Lebenslang werd ich deine Befehle nicht vergessen, / Denn durch sie hast du mich im Dasein erhalten.
94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
Liebend bin ich dein: drum rette mich! / Deine Befehle suche ich ja.
95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
Listig haben mir Frevler nachgestellt, um mich zu töten; / Dennoch werd ich auf deine Zeugnisse merken.
96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
Läßt sich auch sehn, daß alles Vollkommne begrenzt ist: / Dein Gebot reicht über die Maßen weit.
97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
Mit ganzer Seele lieb ich dein Gesetz; / Den ganzen Tag sinn ich darüber nach.
98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
Mich werden deine Gebote weiser machen, als meine Feinde sind; / Denn sie sind mein für immer.
99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
Meine Lehrer alle übertreffe ich an Einsicht, / Denn über deine Zeugnisse sinne ich.
100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
Mehr als Alte werd ich mir Verstand erwerben, / Wenn ich deinen Befehlen folge.
101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
Mit allen bösen Pfaden haben meine Füße nichts gemein, / Damit ich deine Gebote mit der Tat erfülle.
102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
Mitnichten bin ich von deinen Rechten gewichen; / Du hast mich ja belehrt.
103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
Meinem Geschmack sind deine Worte lieber / Als Honig meinem Mund.
104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
Mit Einsicht erfüllen mich deine Befehle; / Drum haß ich jeden Lügenpfad.
105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
Nur dein Wort ist eine Leuchte meinem Fuß / Und ein Licht für meinen Weg.
106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
Nimmer werd ich brechen, was ich eidlich gelobt: / "Deine gerechten Vorschriften will ich befolgen."
107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
Niedergebeugt bin ich gar sehr; / Jahwe, belebe mich wieder nach deinem Wort!
108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
Nimm wohlgefällig an, o Jahwe, die willigen Opfer meines Mundes / Und lehre mich deine Gebote!
109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
Nicht einen Augenblick bin ich des Lebens sicher: / Dennoch hab ich dein Gesetz nicht vergessen.
110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
Nichtswürdige haben mir Schlingen gelegt; / Aber von deinen Befehlen bin ich nicht abgeirrt.
111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
Nie werd ich deine Zeugnisse fahren lassen, / Denn sie sind meines Herzens Wonne.
112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
Neigen lassen hab ich mein Herz, deine Satzungen zu erfüllen: / Das bringt ewigen Lohn.
113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
Solche, die sich absondern, hasse ich; / Doch dein Gesetz hab ich lieb.
114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
Sichrer Schutz und Schild bist du für mich; / Auf dein Wort hab ich geharrt.
115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
Sondert euch ab von mir, ihr Übeltäter, / Damit ich meines Gottes Gebote halte!
116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
Sei du meine Stütze nach deiner Verheißung, damit ich am Leben bleibe, / Und laß mich nicht zuschanden werden mit meiner Hoffnung!
117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
Sei du mein sichrer Halt, damit ich gerettet werde! / Dann will ich stets mit Vertraun auf deine Satzungen schaun.
118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
Sie, die von deinen Satzungen irren, hast du immer verworfen; / Denn nichts als Lüge ist ihr verführerisch Tun.
119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
So wie Schlacken hast du alle Frevler des Landes hinweggeräumt; / Drum lieb ich deine Zeugnisse.
120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
Sieh, ich schaudre in Angst vor dir; / Denn vor deinen Gerichten fürcht ich mich.
121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
Ausgeübt hab ich Recht und Gerechtigkeit: / So gib mich denn nicht meinen Drängern preis!
122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
Auf deines Knechtes Wohl sei du bedacht, / Daß Frevler mich nicht vergewaltigen!
123 Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
Ausgeschaut hab ich voll Sehnsucht, daß mir Hilfe komme / Und deine Verheißung sich erfülle.
124 Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
An deinem Knechte handle du nach deiner Huld / Und lehre mich deine Satzungen!
125 Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
Ach, sieh, ich bin dein Knecht: unterweise mich, / Daß ich deine Zeugnisse erkenne!
126 Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
An der Zeit ist's für Jahwe, zu handeln: / Sie haben ja dein Gesetz gebrochen.
127 Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
Aus diesem Grunde lieb ich deine Gebote / Mehr als Gold und gediegen Gold.
128 A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
Aus diesem Grunde hab ich auch stets all deine Befehle aufrechtgehalten / Und jeglichen Lügenpfad gehaßt.
129 Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
Fürwahr, deine Zeugnisse sind wunderbar; / Darum bewahrt sie auch meine Seele.
130 Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
Führst du in deine Gebote ein, so wird es licht: / Einfältige werden verständig.
131 Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
Frei hab ich meinen Mund geöffnet voll Verlangen; / Denn nach deinen Geboten sehnte ich mich.
132 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
Führ mir deine Gnade zu: / Das dürfen ja auch erwarten, die deinen Namen lieben.
133 Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
Fest mach meine Schritte durch dein Wort / Und laß mich nichts Böses beherrschen!
134 Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
Frei laß mich sein von der Menschen Druck, / Damit ich deine Befehle erfülle!
135 Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
Für deinen Knecht laß du dein Antlitz leuchten / Und lehre mich deine Satzungen!
136 Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
Flossen nicht aus meinen Augen Wasserbäche / Über die, die dein Gesetz nicht halten?
137 Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
Zeigst du nicht, Jahwe, dich gerecht? / Drum ist auch all dein Walten richtig.
138 Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
Zugeteilt hast du deine Zeugnisse / In Treue und großer Wahrhaftigkeit.
139 Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
Zehrender Eifer hat mich vernichtet; / Denn meine Feinde haben deine Worte vergessen.
140 Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
Zerschmolzen gleichsam in Feuer, ganz echt und bewährt ist dein Wort, / Und dein Knecht hat es lieb.
141 Maličký a opovržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
Zwar bin ich jung und verachtet; / Doch deine Befehle hab ich nicht vergessen.
142 Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
Zuverlässig gerecht bleibt deine Gerechtigkeit auf ewig, / Und dein Gesetz bleibt Wahrheit.
143 Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
Zwang und Drangsal haben mich getroffen; / Doch deine Gebote sind meine Lust.
144 Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
Zu aller Zeit sind deine Zeugnisse gerecht: / Laß mich sie verstehn, damit ich lebe!
145 Koph Z celého srdce volám, vyslyšiž mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
Kraftvoll hab ich dich angerufen: / "Erhöre mich, Jahwe, deine Satzungen will ich halten!"
146 K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
Komm mir zu Hilfe, wenn ich dich rufe: / So will ich auf deine Zeugnisse achten.
147 Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
Kaum graute der Morgen, da flehte ich schon: / "Ich habe geharrt, daß du dein Wort erfüllest."
148 Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
Konnte doch keine Nachtwache beginnen, ohne daß ich meine Augen schon offen hatte, / Um nachzusinnen über dein Wort.
149 Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
Klagend ruf ich: hör mich in deiner Huld! / Nach deiner Treue, o Jahwe, belebe mich wieder!
150 Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
Kommen mir nahe, die Schandtaten verüben wollen, / Menschen, die fern sind von deinem Gesetz:
151 Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
Kommst du mir auch nahe, o Jahwe — / All deine Gebote aber sind Wahrheit.
152 Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
Kann ich doch längst schon aus deinen Zeugnissen sehn, / Daß du sie für immer verordnet hast.
153 Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
Richte den Blick auf mein Elend und reiß mich heraus, / Denn dein Gesetz hab ich nimmer vergessen.
154 Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
Recht schaffe du mir und erlöse mich, / Nach deiner Verheißung belebe mich wieder!
155 Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
Rettung bleibt den Frevlern fern, / Denn deine Satzungen haben sie nicht gesucht.
156 Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
Reich, o Jahwe, ist dein Erbarmen; / Nach deinem Urteil belebe mich wieder!
157 Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
Reichlich bin ich verfolgt und bedrängt, / Aber doch nicht gewichen von deinen Geboten.
158 Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
Recht von Ekel ward ich erfaßt, wenn ich Treulose sah, / Weil sie dein Wort nicht hielten.
159 Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
Rechne mir zu, daß ich deine Befehle liebe; / Jahwe, belebe mich wieder nach deiner Huld!
160 Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
Richtig ist's: deines Wortes Inhalt ist Wahrheit, / Und ewig währt all dein gerechtes Walten.
161 Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
Sonder Ursach haben mich Fürsten verfolgt, / Doch nur vor deinem Worte hat mein Herz gezittert.
162 Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
So froh bin ich ob deiner Verheißung / Wie einer, der viel Beute findet.
163 Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
Schändliche Lüge hab ich stets gehaßt und verabscheut, / Dein Gesetz aber hab ich lieb.
164 Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
Siebenmal täglich hab ich dich stets gepriesen / Ob deiner gerechten Gerichtsurteile.
165 Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
Schönen Frieden genießen alle, die deine Lehre lieben, / Und sie straucheln nimmer.
166 Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
Sehnend hab ich, Jahwe, deiner Hilfe geharrt, / Und deine Gebote erfülle ich stets.
167 Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
Scheu befolg ich deine Befehle, / Und ich liebe sie sehr.
168 Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
Scheu halt ich stets deine Ordnungen und Befehle, / Weil du ja all meine Wege kennst.
169 Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
Tu auf meinem Ruf den Weg zu dir, o Jahwe, / In deinem Wort mach mich verständig!
170 Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
Tu auf meinem innigen Flehn den Weg zu dir, / Nach deiner Verheißung rette mich!
171 I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
Triefen sollen meine Lippen von Lobgesang, / Wenn du mich deine Satzungen lehrst.
172 Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
Tönen soll von meiner Zunge das Loblied auf deine Verheißung; / Denn deine Gebote sind alle gerecht.
173 Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
Tritt du mir als Helfer zur Seite! / Denn deine Befehle hab ich zu Führern erkoren.
174 Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.
Tiefes Sehnen nach deinem Heil erfüllt mich, o Jahwe, / Und dein Gesetz ist meine Lust.
175 Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.
Teile mir Leben zu, damit ich dich lobe! / Und deine Rechte mögen mir helfen.
176 Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
Tret ich auf einen Irrweg wie ein verloren Schaf, / Dann suche du deinen Knecht; denn deine Gebote vergesse ich nicht.
