Žalmy 119
1 Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
Salige ere de fuldkomne i Vandel, de, som vandre i Herrens Lov.
2 Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
Salige ere de, som bevare hans Vidnesbyrd, de, som søge ham af ganske Hjerte;
3 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
og de, som ikke øve Uretfærdighed, men vandre paa hans Veje.
4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
Du har givet dine Bud, for at de nøje skulle holdes.
5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
Gid mine Veje maatte stadfæstes, at jeg kan holde dine Skikke;
6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
da skal jeg ikke beskæmmes, naar jeg ser hen til alle dine Bud.
7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
Jeg vil prise dig af et oprigtigt Hjerte, naar jeg lærer din Retfærdigheds Domme at kende.
8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
Jeg vil holde dine Skikke, forlad mig ikke aldeles.
9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
Hvormed skal en ung holde sin Sti ren? Derved at han holder sig efter dit Ord.
10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
Jeg søgte dig af mit ganske Hjerte, lad mig ikke fare vild fra dine Bud!
11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
Jeg gemte dit Ord i mit Hjerte, paa det jeg ikke skulde synde imod dig.
12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
Lovet være du, Herre! lær mig dine Skikke.
13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
Jeg forkyndte med mine Læber alle din Munds retfærdige Domme.
14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
Jeg glædede mig ved dine Vidnesbyrds Vej som over alle Skatte.
15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
Jeg vil grunde paa dine Befalinger og se til dine Stier.
16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
Jeg finder min Lyst i dine Skikke, jeg vir ikke glemme dit Ord.
17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
Gør vel imod din Tjener, at jeg maa leve, og jeg vil holde dit Ord.
18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
Aabn mine Øjne, at jeg maa se de underfulde Ting i din Lov.
19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
Jeg er fremmed paa Jorden, skjul ikke dine Bud for mig!
20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
Min Sjæl er knust, saa at jeg længes efter dine Domme alle Tider.
21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
Du skældte paa de hovmodige, de bleve forbandede, de, som fore vild fra dine Bud.
22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
Vælt Forhaanelse og Foragt fra mig; thi jeg har bevaret dine Vidnesbyrd.
23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
Endog Fyrster have sat sig ned og holdt Raad imod mig; men din Tjener grunder paa dine Skikke.
24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
Jeg finder min Lyst i dine Vidnesbyrd, de ere mit Raads Mænd.
25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
Min Sjæl hænger ved Støvet; hold mig i Live efter dit Ord!
26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
Jeg opregnede mine Veje, og du bønhørte mig; lær mig dine Skikke!
27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
Lad mig forstaa dine Befalingers Vej, og jeg vil grunde paa dine underfulde Gerninger.
28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
Min Sjæl svinder hen af Bedrøvelse; oprejs mig efter dit Ord!
29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
Vend Løgnens Vej fra mig, og skænk mig Naade i din Lov!
30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
Jeg udvalgte Trofastheds Vej; jeg satte dine Domme for mig.
31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
Jeg hang ved dine Vidnesbyrd; Herre! lad mig ikke beskæmmes.
32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
Jeg vil løbe dine Buds Vej; thi du giver mit Hjerte at aande frit.
33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
Lær mig, Herre! dine Skikkes Vej, og jeg vil bevare den indtil Enden.
34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
Undervis mig, at jeg maa bevare din Lov og holde den af ganske Hjerte.
35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
Led mig frem ad dine Buds Sti; thi til den har jeg Lyst;
36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
Bøj mit Hjerte til dine Vidnesbyrd og ikke til ulovlig Vinding.
37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
Bortvend mine Øjne, at de ikke se til Forfængelighed; hold mig i Live paa din Vej!
38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
Opfyld for din Tjener dit Ord, som er knyttet til Frygt for dig.
39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
Bortvend min Forsmædelse, som jeg frygtede for; thi dine Domme ere gode.
40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
Se, jeg har Længsel efter dine Befalinger; hold mig i Live ved din Retfærdighed!
41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
Lad din Miskundhed, o Herre! komme over mig, din Frelse, efter dit Ord.
42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
Og jeg vil svare den, som forhaaner mig, et Ord; thi jeg har sat min Lid til dit Ord.
43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
Og tag ikke Sandheds Ord aldeles fra min Mund; thi jeg har ventet paa dine Domme.
44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
Og jeg vil stedse holde din Lov, evindelig og altid.
45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
Og lad mig vandre i det fri; thi jeg har søgt dine Befalinger.
46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
Og jeg vil tale om dine Vidnesbyrd for Konger og skal ikke beskæmmes.
47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
Og jeg vil søge min Lyst i dine Bud, hvilke jeg elsker.
48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
Og jeg vil opløfte mine Hænder til dine Bud, hvilke jeg elsker, og grunde paa dine Skikke.
49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
Kom Ordet til din Tjener i Hu, efterdi du lod mig haabe.
50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
Dette er min Trøst i min Elendighed; thi dit Ord har holdt mig i Live.
51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
De hovmodige have spottet mig saa saare, jeg bøjede ikke af fra din Lov.
52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
Herre! dine Domme af Evighed kom jeg i Hu og blev trøstet.
53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
Der betog mig en heftig Harme over de ugudelige, som forlade din Lov.
54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
Dine Bud have været mine Sange i min Udlændigheds Hus.
55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
Om Natten kom jeg dit Navn i Hu, o Herre! og holdt din Lov.
56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
Dette skete mig; thi dine Befalinger har jeg holdt.
57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
Jeg sagde: Herren er min Del, jeg vil holde dine Ord.
58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
Jeg bad ydmygt for dit Ansigt af ganske Hjerte: Vær mig naadig efter dit Ord!
59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
Jeg betænkte mine Veje, og jeg vil vende mine Fødder tilbage til dine Vidnesbyrd.
60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
Jeg hastede og tøvede ikke med at holde dine Bud.
61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
De ugudeliges Garn omspændte mig; din Lov glemte jeg ikke.
62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
Midt om Natten staar jeg op, at prise dig for din Retfærdigheds Domme.
63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
Jeg har Samkvem med alle dem, som frygte dig, og med dem, som holde dine Befalinger.
64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
Jorden er fuld af din Miskundhed, Herre! lær mig dine Skikke.
65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
Du gjorde vel imod din Tjener, Herre! efter dit Ord.
66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
Lær mig at faa god Sans og Forstand; thi jeg tror paa dine Bud.
67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
Før jeg blev ydmyget, for jeg vild, men nu holder jeg dit Ord.
68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
Du er god og gør godt; lær mig dine Skikke!
69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
De hovmodige have opspundet Løgn imod mig; men jeg vil holde dine Befalinger af ganske Hjerte.
70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
Deres Hjerte er følesløst som Fedt; men jeg forlyster mig ved din Lov.
71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
Det var mig godt, at jeg blev ydmyget, at jeg kunde lære dine Skikke.
72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
Din Munds Lov er mig bedre end tusinde Stykker Guld og Sølv.
73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
Dine Hænder have skabt mig og beredt mig; giv mig Forstand, at jeg kan lære at kende dine Bud.
74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
De, som frygte dig, skulle se mig og glæde sig; thi jeg haaber paa dit Ord.
75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
Herre! jeg ved, at dine Domme ere Retfærdighed, og at du af Trofasthed ydmygede mig.
76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
Lad dog din Miskundhed være mig til Trøst efter dit Ord til din Tjener.
77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
Lad din Barmhjertighed komme over mig, at jeg maa leve; thi din Lov er min Lyst.
78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
Lad de hovmodige beskæmmes, thi uden Skel have de forurettet mig; men jeg vil grunde paa dine Befalinger.
79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
Lad dem vende tilbage til mig, som frygte dig, og som kende dine Vidnesbyrd.
80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
Lad mit Hjerte være fuldkomment efter dine Skikke, at jeg ikke skal beskæmmes.
81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
Min Sjæl forsmægter af Længsel efter din Frelse; jeg haaber paa dit Ord.
82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
Mine Øjne forsmægtede af Længsel efter dit Ord, idet jeg sagde: Naar vil du trøste mig?
83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
Thi jeg var ligesom en Læderflaske i Røg; dine Skikke glemte jeg ikke.
84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
Hvor mange ere vel din Tjeners Dage? naar vil du holde Dom over dem, som forfølge mig?
85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
De hovmodige grove Grave for mig, og de skikke sig ikke efter din Lov.
86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
Alle dine Bud ere Trofasthed; uden Grund forfølger man mig; hjælp mig!
87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
De havde paa et lidet nær ødelagt mig i Landet; men jeg forlod ikke dine Befalinger.
88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
Hold mig i Live efter din Miskundhed, saa vil jeg bevare din Munds Vidnesbyrd.
89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
Herre! dit Ord bestaar evindelig i Himlene.
90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
Din Trofasthed varer fra Slægt til Slægt; du befæstede Jorden, og den stod fast.
91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
De bestaa endnu denne Dag efter dine Domme; thi de ere alle dine Tjenere.
92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
Dersom ikke din Lov havde været min Lyst, da var jeg omkommen udi min Elendighed.
93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
Jeg skal i Evighed ikke forglemme dine Befalinger; thi ved dem holdt du mig i Live.
94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
Din er jeg; frels mig; thi jeg søger efter dine Befalinger.
95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
De ugudelige biede paa mig for at lægge mig øde; jeg vil give Agt paa dine Vidnesbyrd.
96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
Jeg har set Ende paa al Fuldkommenhed; men dit Bud strækker sig saare vidt.
97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
Hvor kær har jeg din Lov! den er min Tanke den ganske Dag.
98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
Dine Bud gøre mig visere end mine Fjender; thi de ere for mig evindelig.
99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
Jeg blev klogere end alle mine Lærere; thi dine Vidnesbyrd ere min Tanke.
100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
Jeg er bleven forstandigere end de gamle; thi jeg har bevaret dine Befalinger.
101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
Jeg holdt mine Fødder tilbage fra al Ondskabens Sti, at jeg kunde holde dit Ord.
102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
Jeg afveg ikke fra dine Domme; thi du har lært mig det.
103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
Hvor vare dine Ord søde for min Gane, mere end Honning for min Mund.
104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
Jeg er bleven forstandig af dine Befalinger; derfor hader jeg al Løgnens Sti.
105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
Dit Ord er en Lygte for min Fod og et Lys paa min Sti.
106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
Jeg har svoret og holdt det, at jeg vilde bevare din Retfærdigheds Domme.
107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
Jeg er saare plaget; Herre! hold mig i Live efter dit Ord.
108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
Lad min Munds frivillige Ofre behage dig, Herre! og lær mig dine Domme.
109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
Jeg gaar altid med Livet i Hænderne; dog har jeg ikke glemt din Lov.
110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
De ugudelige lagde Snarer for mig; dog for jeg ikke vild fra dine Befalinger.
111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
Jeg fik dine Vidnesbyrd til Arv evindelig; thi de ere mit Hjertes Glæde.
112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
Jeg bøjede mit Hjerte til at gøre efter dine Skikke evindelig indtil Enden.
113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
De tvesindede hader jeg; men din Lov elsker jeg.
114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
Du er mit Skjul og mit Skjold; jeg haaber paa dit Ord.
115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
Viger fra mig, I onde! og jeg vil bevare min Guds Bud.
116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
Ophold mig efter dit Ord, at jeg maa leve, og lad mig ikke blive til Skamme med mit Haab!
117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
Styrk mig, at jeg maa blive frelst, og jeg vil altid se hen til dine Skikke.
118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
Du forkaster alle dem, som fare vild fra dine Skikke; thi deres Svig er Løgn.
119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
Du lod alle de ugudelige paa Jorden svinde bort som Skum; derfor elsker jeg dine Vidnesbyrd.
120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
Af Frygt for dig gyste min Krop, og jeg frygtede for dine Domme.
121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
Jeg gjorde Ret og Retfærdighed; du vil ikke overgive mig til dem, som gøre mig Vold!
122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
Vær Borgen for din Tjener, ham til Bedste; lad de hovmodige ikke gøre mig Vold.
123 Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
Mine Øjne forsmægte af Længsel efter din Frelse og efter din Retfærdigheds Ord.
124 Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
Gør med din Tjener efter din Miskundhed, og lær mig dine Skikke!
125 Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
Jeg er din Tjener; undervis mig, at jeg maa kende dine Vidnesbyrd.
126 Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
Det er Tid, at Herren gør noget; de have brudt din Lov.
127 Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
Derfor elsker jeg dine Bud mere end Guld og mere end fint Guld.
128 A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
Derfor holder jeg alle dine Befalinger om alle Ting for at være rette; jeg hader al Løgnens Vej.
129 Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
Dine Vidnesbyrd ere underfulde; derfor bevarer min Sjæl dem.
130 Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
Dine Ords Aabenbaring spreder Lys og gør de enfoldige forstandige.
131 Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
Jeg oplod min Mund og higede; thi jeg havde Længsel efter dine Bud.
132 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
Vend dig til mig, og vær mig naadig efter din Vis imod dem, der elske dit Navn.
133 Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
Befæst mine Trin ved dit Ord, og lad ingen Uret herske over mig!
134 Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
Udløs mig af Menneskers Vold, saa vil jeg holde dine Befalinger.
135 Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
Lad dit Ansigt lyse over din Tjener, og lær mig dine Skikke!
136 Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
Der nedflød Vandstrømme af mine Øjne, fordi man ikke holdt din Lov.
137 Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
Du er retfærdig, Herre! og dine Domme ere retvise.
138 Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
Du har sat dine Vidnesbyrd som Retfærdighed og Trofasthed overmaade.
139 Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
Min Nidkærhed har lagt mig øde; thi mine Modstandere have glemt dine Ord.
140 Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
Dit Ord er saare lutret, og din Tjener elsker det.
141 Maličký a opovržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
Jeg er liden og foragtet; men jeg glemmer ikke dine Befalinger.
142 Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
Din Retfærdighed er Ret evindelig, og din Lov er Sandhed.
143 Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
Angest og Trængsel ramte mig; dine Bud ere min Lyst.
144 Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
Dine Vidnesbyrd ere Ret evindelig; undervis mig, saa lever jeg.
145 Koph Z celého srdce volám, vyslyšiž mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
Jeg har raabt af ganske Hjerte; bønhør mig, Herre! jeg vil bevare dine Skikke.
146 K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
Jeg har raabt til dig; frels mig, og jeg vil holde fast ved dine Vidnesbyrd.
147 Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
Jeg kom aarle i Daggry og raabte; jeg har haabet paa dit Ord.
148 Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
Mine Øjne vare vaagne før Nattevagterne for at grunde paa dit Ord.
149 Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
Hør min Røst efter din Miskundhed; Herre! hold mig i Live efter dine Domme;
150 Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
De nærmede sig, som jage efter Skændselsgerninger; de vare langt borte fra din Lov.
151 Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
Nær er du, o Herre! og alle dine Bud ere Sandhed.
152 Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
Jeg har forlængst hentet Kundskab af dine Vidnesbyrd; thi du har grundfæstet dem evindelig.
153 Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
Se min Elendighed, og udfri mig; thi din Lov har jeg ikke glemt.
154 Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
Udfør min Sag, og genløs mig; hold mig i Live efter dit Ord.
155 Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
Frelsen er fjern fra de ugudelige; thi de søge ikke dine Skikke.
156 Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
Stor er din Barmhjertighed, o Herre! hold mig i Live efter dine Domme!
157 Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
Mine Forfølgere og Modstandere ere mange; jeg har ikke bøjet mig fra dine Vidnesbyrd.
158 Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
Jeg har set de troløse og væmmedes ved dem; thi de holde ikke dit Ord.
159 Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
Se, hvor jeg har elsket dine Befalinger; Herre! hold mig i Live efter din Miskundhed.
160 Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
Summen af dit Ord er Sandhed, og evig er al din Retfærdigheds Dom.
161 Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
Fyrster forfulgte mig uden Aarsag, men mit Hjerte frygtede for dit Ord.
162 Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
Jeg glæder mig over dit Ord som den, der finder et stort Bytte.
163 Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
Jeg hader Løgn og har Vederstyggelighed dertil; din Lov elsker jeg.
164 Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
Jeg lovede dig syv Gange om Dagen for din Retfærdigheds Dommes Skyld.
165 Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
Der er stor Fred for dem, som elske din Lov, og der er ikke Anstød for dem.
166 Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
Jeg ventede paa din Frelse, Herre! og jeg udførte dine Bud.
167 Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
Min Sjæl holdt dine Vidnesbyrd, og jeg elskede dem saare.
168 Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
Jeg holdt dine Befalinger og dine Vidnesbyrd; thi alle mine Veje ere aabenbare for dig.
169 Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
Lad mit Raab komme nær for dit Ansigt, Herre! og undervis mig efter dit Ord!
170 Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
Lad min ydmyge Begæring komme for dit Ansigt; fri mig efter dit Ord!
171 I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
Mine Læber skulle udgyde Lovsang; thi du lærer mig dine Skikke.
172 Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
Min Tunge skal genlyde af dit Ord; thi alle dine Bud ere Retfærdighed.
173 Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
Lad din Haand være mig til Hjælp; thi jeg har udvalgt dine Befalinger.
174 Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.
Jeg har Længsel efter din Frelse, Herre! og din Lov er min Lyst.
175 Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.
Maatte min Sjæl dog leve og love dig, og dine Domme hjælpe mig!
176 Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
Jeg har faret vild; opsøg din Tjener som det fortabte Faar; thi dine Bud har jeg ikke glemt.
