< Žalmy 118 >

1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky trvá milosrdenství jeho.
Prisa Herren, for han er god, for æveleg varer hans miskunn!
2 Rciž nyní, Izraeli, že na věky milosrdenství jeho.
Israel segje: «Æveleg varer hans miskunn!»
3 Rciž nyní, dome Aronův, že na věky milosrdenství jeho.
Arons hus segje: «Æveleg varer hans miskunn!»
4 Rcetež nyní bojící se Hospodina, že na věky milosrdenství jeho.
Dei som ottast Herren, segje: «Æveleg varer hans miskunn!»
5 V úzkosti vzýval jsem Hospodina, a vyslyšev, uprostrannil mi Hospodin.
Ut or trengsla ropa eg på Herren, Herren svara meg og førde meg ut i det frie.
6 Hospodin se mnou, nebudu se báti. Co mi může učiniti člověk?
Herren er med meg, eg ræddast inkje, kva kann menneskje gjera meg?
7 Hospodin se mnou jest mezi pomocníky mými, pročež já podívám se těm, kteříž mne mají v nenávisti.
Herren er med meg og hjelper meg, og eg skal sjå med lyst på deim som hatar meg.
8 Lépe jest doufati v Hospodina, než naději skládati v člověku.
Det er betre å fly til Herren enn å lita på menneskje.
9 Lépe jest doufati v Hospodina, nežli naději skládati v knížatech.
Det er betre å fly til Herren enn å lita på hovdingar.
10 Všickni národové obklíčili mne, ale ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je.
Alle heidningar kringset meg; i Herrens namn skal eg hogga deim ned.
11 Mnohokrát obklíčili mne, ale ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je.
Dei kringset, ja, kringrenner meg; i Herrens namn skal eg hogga deim ned.
12 Ssuli se na mne jako včely, však zhasli jako oheň z trní: nebo ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je.
Dei kringset meg som bior; dei sloknar som eld i klunger, i Herrens namn skal eg hogga deim ned.
13 Velmi jsi ztuha na mne dotíral, abych padl, ale Hospodin spomohl mi.
Hardt støytte du meg, at eg skulde falla; men Herren hjelpte meg.
14 Síla má a písnička má jest Hospodin, on byl můj vysvoboditel.
Min styrke og lovsong er Herren, og han vart meg til frelsa.
15 Hlas prokřikování a spasení v staních spravedlivých. Pravice Hospodinova dokázala síly,
Rop av fagnad og frelsa er å høyra i tjeldi åt dei rettferdige; Herrens høgre hand gjer storverk.
16 Pravice Hospodinova vyvýšila se, pravice Hospodinova dokázala síly.
Herrens høgre hand upphøgjer, Herrens høgre hand gjer storverk.
17 Neumruť, ale živ budu, abych vypravoval skutky Hospodinovy.
Eg skal ikkje døy, men liva og fortelja Herrens gjerningar.
18 Trestaltě mne přísně Hospodin, ale smrti mne nevydal.
Hardt tukta Herren meg, men til dauden gav han meg ikkje.
19 Otevřetež mi brány spravedlnosti, a vejda do nich, oslavovati budu Hospodina.
Lat upp for meg rettferds portar! Eg vil ganga inn gjenom deim, eg vil prisa Herren.
20 Tať jest brána Hospodinova, kterouž spravedliví vcházejí.
Dette er Herrens port, dei rettferdige skal ganga der.
21 Tuť já tě oslavovati budu, nebo jsi mne vyslyšel, a byls můj vysvoboditel.
Eg takkar deg av di du svara meg og vart meg til frelsa.
22 Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, učiněn jest v hlavu úhelní.
Den steinen som bygningsmennerne skaut ut, hev vorte ein hyrnestein.
23 Od Hospodina stalo se to, a jest divné před očima našima.
Frå Herren er det kome, dette, det er underlegt for våre augo.
24 Tentoť jest den, kterýž učinil Hospodin, a protož radujme se a veselme se v něm.
Dette er dagen som Herren hev gjort, lat oss fegnast og gleda oss no!
25 Prosím, Hospodine, zachovávejž již; prosím, Hospodine, dávej již šťastný prospěch.
Å Herre, frels då! Å Herre, lat det då lukkast!
26 Požehnaný, jenž se béře ve jménu Hospodinovu; dobrořečíme vám z domu Hospodinova.
Velsigna vere den som kjem i Herrens namn! Me velsignar dykk frå Herrens hus.
27 Bůh silný Hospodin, onť se zasvítil nám, važte beránky až k rohům oltáře.
Herren er Gud, og han let det verta ljost for oss. Bitt høgtidsofferet med reip alt inn til horni på altaret!
28 Bůh silný můj ty jsi, protož slaviti tě budu, Bože můj, vyvyšovati tě budu.
Min Gud er du, og eg vil prisa deg, min Gud, eg vil upphøgja deg.
29 Oslavujtež Hospodina, neboť jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
Prisa Herren, for han er god, for æveleg varer hans miskunn!

< Žalmy 118 >