< Žalmy 115 >

1 Ne nám, Hospodine, ne nám, ale jménu svému dej čest, pro milosrdenství své a pro pravdu svou.
Nicht uns, HERR, nicht uns, sondern deinem Namen gib Ehre um deine Gnade und Wahrheit!
2 Proč mají říkati pohané: Kdež jest nyní Bůh jejich?
Warum sollen die Heiden sagen: Wo ist nun ihr Gott?
3 Ješto Bůh náš jest na nebi, čině všecko, což se mu líbí.
Aber unser Gott ist im Himmel; er kann schaffen, was er will.
4 Modly pak jejich jsou stříbro a zlato, dílo rukou lidských.
Jener Götzen aber sind Silber und Gold, von Menschenhänden gemacht.
5 Ústa mají, a nemluví, oči mají, a nevidí.
Sie haben Mäuler und reden nicht; sie haben Augen und sehen nicht;
6 Uši mají, a neslyší, nos mají, a nečijí.
sie haben Ohren und hören nicht; sie haben Nasen und riechen nicht;
7 Ruce mají, a nemakají, nohy mají, a nechodí, aniž volati mohou hrdlem svým.
sie haben Hände und greifen nicht; Füße haben sie und gehen nicht und reden nicht durch ihren Hals.
8 Nechať jsou jim podobni, kteříž je dělají, a kdožkoli v nich doufají.
Die solche machen, sind gleich also, und alle, die auf sie hoffen.
9 Izraeli, doufej v Hospodina, nebo spomocníkem a štítem takových on jest.
Aber Israel hoffe auf den HERRN; der ist ihre Hilfe und Schild.
10 Dome Aronův, doufej v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest.
Das Haus Aaron hoffe auf den HERRN; der ist ihre Hilfe und Schild.
11 Kteříž se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest.
Die den HERRN fürchten, hoffen auch auf den HERRN; der ist ihre Hilfe und Schild.
12 Hospodin rozpomena se na nás, požehná; požehná domu Izraelovu, požehná i domu Aronovu.
Der HERR denket an uns und segnet uns. Er segnet das Haus Israel; er segnet das Haus Aaron;
13 Požehná bojícím se Hospodina, malým, i velikým.
er segnet, die den HERRN fürchten, beide Kleine und Große.
14 Rozmnoží Hospodin vás, vás i syny vaše.
Der HERR segne euch je mehr und mehr, euch und eure Kinder!
15 Požehnaní vy od Hospodina, kterýž učinil nebesa i zemi.
Ihr seid die Gesegneten des HERRN, der Himmel und Erde gemacht hat.
16 Nebesa jsou nebesa Hospodinova, zemi pak dal synům lidským.
Der Himmel allenthalben ist des HERRN; aber die Erde hat er den Menschenkindern gegeben.
17 Ne mrtví chváliti budou Hospodina, ani kdo ze všech těch, kteříž sstupují do místa mlčení,
Die Toten werden dich, HERR, nicht loben, noch die hinunterfahren in die Stille,
18 Ale my dobrořečiti budeme Hospodinu od tohoto času až na věky. Halelujah.
sondern wir loben den HERRN von nun an bis in Ewigkeit. Halleluja!

< Žalmy 115 >