Žalmy 109

1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.

Al Músico principal: Salmo de David. OH Dios de mi alabanza, no calles;

2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.

Porque boca de impío y boca de engañador se han abierto sobre mí: han hablado de mí con lengua mentirosa,

3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.

Y con palabras de odio me rodearon; y pelearon contra mí sin causa.

4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.

En pago de mi amor me han sido adversarios: mas yo oraba.

5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.

Y pusieron contra mí mal por bien, y odio por amor.

6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.

Pon sobre él al impío: y Satán esté á su diestra.

7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.

Cuando fuere juzgado, salga impío; y su oración sea para pecado.

8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.

Sean sus días pocos: tome otro su oficio.

9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.

Sean sus hijos huérfanos, y su mujer viuda.

10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.

Y anden sus hijos vagabundos, y mendiguen; y procuren [su pan lejos] de sus desolados hogares.

11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.

Enrede el acreedor todo lo que tiene, y extraños saqueen su trabajo.

12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.

No tenga quien le haga misericordia; ni haya quien tenga compasión de sus huérfanos.

13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.

Su posteridad sea talada; en segunda generación sea raído su nombre.

14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.

Venga en memoria cerca de Jehová la maldad de sus padres, y el pecado de su madre no sea borrado.

15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,

Estén siempre delante de Jehová, y él corte de la tierra su memoria.

16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.

Por cuanto no se acordó de hacer misericordia, y persiguió al hombre afligido y menesteroso y quebrantado de corazón, para matar[lo].

17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.

Y amó la maldición, y vínole; y no quiso la bendición, y ella se alejó de él.

18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.

Y vistióse de maldición como de su vestido, y entró como agua en sus entrañas, y como aceite en sus huesos.

19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.

Séale como vestido con que se cubra, y en lugar de cinto con que se ciña siempre.

20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.

Este sea el pago de parte de Jehová de los que me calumnian, y de los que hablan mal contra mi alma.

21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.

Y tú, Jehová Señor, haz conmigo por amor de tu nombre: líbrame, porque tu misericordia es buena.

22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.

Porque yo estoy afligido y necesitado; y mi corazón está herido dentro de mí.

23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.

Voime como la sombra cuando declina; soy sacudido como langosta.

24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.

Mis rodillas están debilitadas á causa del ayuno, y mi carne desfallecida por falta de gordura.

25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.

Yo he sido para ellos objeto de oprobio; mirábanme, y meneaban su cabeza.

26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,

Ayúdame, Jehová Dios mío: sálvame conforme á tu misericordia.

27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.

Y entiendan que esta es tu mano; [que] tú, Jehová, has hecho esto.

28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.

Maldigan ellos, y bendice tú: levántense, mas sean avergonzados, y regocíjese tu siervo.

29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.

Sean vestidos de ignominia los que me calumnian; y sean cubiertos de su confusión como con manto.

30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,

Yo alabaré á Jehová en gran manera con mi boca, y le loaré en medio de muchos.

31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.

Porque él se pondrá á la diestra del pobre, para librar su alma de los que le juzgan.