< Žalmy 109 >
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
Oh ʼElohim de mi alabanza, no te calles.
2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
Porque la boca de los perversos y de los engañadores se abrió contra mí. Hablaron contra mí con lengua mentirosa.
3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
Con palabras de odio me rodearon, Y sin causa lucharon contra mí.
4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
Son mis adversarios para pagar mi amor, Pero yo hablo contigo.
5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
Me devuelven mal por bien, Y odio por mi amor.
6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
[Dicen]: Levanta contra él a un perverso, Y esté un acusador a su mano derecha.
7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
Resulte culpable cuando sea juzgado, Y que su oración sea pecado.
8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
Sean pocos sus días. Tome otro su oficio.
9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
Sean huérfanos sus hijos, Y su esposa, viuda.
10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
Vaguen errantes sus hijos y mendiguen, Y busquen su pan lejos de sus casas arruinadas.
11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
Que el acreedor se apodere de todo lo que tiene, Y extraños saqueen el fruto de su trabajo.
12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
No tenga quien le extienda misericordia, Ni quien se compadezca de sus huérfanos.
13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
Sean exterminadas todas sus futuras generaciones. Sea el nombre de ellos borrado en la siguiente generación.
14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
Que la iniquidad de sus antepasados sea recordada ante Yavé, Y que no sea borrado el pecado de su madre.
15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
Que estén siempre delante de Yavé, Y corte Él de la tierra el recuerdo de ellos,
16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
Por cuanto no recordó mostrar misericordia, Sino persiguió al hombre afligido y menesteroso, Al quebrantado de corazón, para matarlo.
17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
También amó la maldición, Así que le llegó. No se deleitó en la bendición, Por tanto ésta estuvo lejos de él.
18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
Se cubrió de maldición como con su manto, Por lo cual la dejó entrar en su cuerpo como agua, Y como aceite en sus huesos.
19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
Que le sea como ropa con la cual se cubra Y como cinturón que lo ate siempre.
20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
Que ésta sea la recompensa de Yavé a mis acusadores Y a los que hablan mal contra mi vida.
21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
Pero Tú, oh Yavé, el ʼAdonay, Trata conmigo por amor a tu Nombre. Líbrame, porque tu misericordia es buena.
22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
Porque yo estoy afligido y necesitado. Mi corazón está herido dentro de mí.
23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
Paso como una sombra cuando se extiende, Soy echado fuera como el saltamonte.
24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
Mis rodillas están débiles a causa del ayuno, Y mi carne desfallece por falta de sustancia.
25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
Fui para ellos un objeto de reproche. Cuando me miran, menean su cabeza.
26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
¡Ayúdame, oh Yavé, ʼElohim mío! ¡Sálvame según tu misericordia!
27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
Que ellos entiendan que ésta es tu mano, Que Tú, oh Yavé, hiciste esto.
28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
Que ellos maldigan, pero Tú, bendice. Cuando se levanten, sean avergonzados, Pero tu esclavo estará alegre.
29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
Que mis acusadores sean cubiertos de deshonra, Y que ellos mismos se cubran de vergüenza como un manto.
30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
Daré muchas gracias con mi boca a Yavé. En medio de muchos lo alabaré,
31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
Porque Él se coloca a la mano derecha del necesitado, Para salvar su vida de los que lo juzgan.