Žalmy 109
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
Ne molči, oh Bog moje hvale,
2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
kajti usta zlobnih in usta varljivcev so odprta proti meni; zoper mene so govorili z lažnivim jezikom.
3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
Obkrožili so me tudi z besedami sovraštva in brez razloga so se borili zoper mene.
4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
Zaradi moje ljubezni so moji nasprotniki, toda sebe izročam molitvi.
5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
Nagradili so me [z] zlom za dobro in sovražijo me zaradi moje ljubezni.
6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
Nad njim postavi zlobnega človeka in naj Satan stoji na njegovi desnici.
7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
Ko bo sojen, naj bo obsojen in njegova molitev naj postane greh.
8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
Njegovih dni naj bo malo; in drug naj prevzame njegovo službo.
9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
Naj bodo njegovi otroci brez očeta in njegova žena vdova.
10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
Naj bodo njegovi otroci nenehno potepuhi in [naj] beračijo. Svoj kruh naj iščejo tudi izven svojih zapuščenih krajev.
11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
Naj izsiljevalec zgrabi vse, kar ima in tujci naj oplenijo njegov trud.
12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
Naj ne bo nikogar, da mu nakloni usmiljenje; niti naj ne bo nikogar, da podpre njegove osirotele otroke.
13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
Njegovo potomstvo naj bo iztrebljeno, in v naslednjem rodu naj bo njihovo ime izbrisano.
14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
Naj krivičnost njegovih očetov ne bo pozabljena pri Gospodu in greh njegove matere naj ne bo izbrisan.
15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
Naj bodo nenehno pred Gospodom, da bi spomin nanje lahko odrezal z zemlje.
16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
Zato ker se ni spomnil, da pokaže usmiljenje, temveč je preganjal ubogega in pomoči potrebnega moža, da mogoče celó ubije potrtega v srcu.
17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
Kakor je ljubil prekletstvo, tako naj le-to pride nadenj. Kakor se ni razveseljeval v blagoslavljanju, tako naj bo le-to daleč od njega.
18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
Kakor se je oblačil s prekletstvom, podobno kakor s svojo obleko, tako naj le-to pride v njegovo notranjost kakor voda in kakor olje v njegove kosti.
19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
Naj bo to kakor obleka, ki ga pokriva in namesto pasu, s katerim je nenehno opasan.
20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
Naj bo to nagrada mojim nasprotnikom od Gospoda in tistim, ki govorijo zlo zoper mojo dušo.
21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
Toda ti delaj zame, oh Bog, Gospod, zaradi svojega imena; osvobodi me, ker je tvoje usmiljenje dobro.
22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
Kajti jaz sem ubog in pomoči potreben in moje srce je ranjeno znotraj mene.
23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
Odhajal sem kakor senca, ko se ta zmanjšuje; kakor leteča kobilica sem premetavan sem ter tja.
24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
Moja kolena so šibka zaradi posta in mojemu mesu manjka mastnosti.
25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
Postal sem jim tudi graja; ko so pogledali name, so stresali svoje glave.
26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
Pomagaj mi, oh Gospod, moj Bog, oh reši me glede na svoje usmiljenje,
27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
da bodo lahko vedeli, da je to tvoja roka, da si ti, Gospod, to storil.
28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
Naj preklinjajo, toda ti blagoslavljaj. Ko vstanejo, naj bodo osramočeni, toda tvoj služabnik naj se veseli.
29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
Naj bodo moji nasprotniki oblečeni s sramoto in naj se kakor z ogrinjalom pokrijejo s svojo lastno zmedenostjo.
30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
S svojimi usti bom silno hvalil Gospoda; da, hvalil ga bom med množico.
31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
Kajti stal bo ob desnici ubogega, da ga reši pred tistimi, ki obsojajo njegovo dušo.
