Žalmy 109
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
Bože, slavo moja, nemoj muèati,
2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
Jer se usta bezbožnièka i usta lukava na me otvoriše; govore sa mnom jezikom lažljivijem.
3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
Rijeèima zlobnijem sa svijeh strana gone me, i oružaju se na me ni za što.
4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
Za ljubav moju ustaju na mene, a ja se molim.
5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
Vraæaju mi zlo za dobro, i mržnju za ljubav moju.
6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
Postavi nad njim starješinu bezbožnika, i protivnik neka mu stane s desne strane.
7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
Kad se stane suditi, neka izaðe kriv, i molitva njegova neka bude grijeh.
8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
Neka budu dani njegovi kratki, i vlast njegovu neka dobije drugi.
9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
Djeca njegova nek budu sirote, i žena njegova udovica.
10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
Djeca njegova nek se potucaju i prose, i neka traže hljeba izvan svojih pustolina.
11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
Neka mu uzme dužnik sve što ima, i neka razgrabe tuðini muku njegovu.
12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
Nek se ne naðe niko ko bi ga ljubio, ni ko bi se smilovao na sirote njegove.
13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
Natražje njegovo nek se zatre, u drugom koljenu neka pogine ime njihovo.
14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
Bezakonje starijeh njegovijeh nek se spomene u Gospoda, i grijeh matere njegove nek se ne izbriše.
15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
Neka budu svagda pred Gospodom, i on neka istrijebi spomen njihov na zemlji;
16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
Zato što se nije sjeæao èiniti milost, nego je gonio èovjeka ništega i ubogoga, i tužnome u srcu tražio smrt.
17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
Ljubio je kletvu, neka ga i stigne; nije mario za blagoslov, neka i otide od njega.
18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
Nek se obuèe u kletvu kao u haljinu, i ona nek uðe u njega kao voda, i kao ulje u kosti njegove.
19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
Nek mu ona bude kao haljina, u koju se oblaèi, i kao pojas, kojim se svagda paše.
20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
Taka plata nek bude od Gospoda onima koji me nenavide, i koji govore zlo na dušu moju.
21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
A meni, Gospode, Gospode, uèini što prilièi imenu tvojemu. Ti si dobar, milošæu svojom izbavi me.
22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
Jer sam nevoljan i ništ, i srce je moje ranjeno u meni.
23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
Nestaje me kao sjena, kad se odmièe; tjeraju me kao skakavce.
24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
Koljena moja iznemogoše od posta, i tijelo moje omrša.
25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
Postadoh potsmijeh njima; videæi me mašu glavom svojom.
26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
Pomozi mi, Gospode, Bože moj, spasi me po milosti svojoj.
27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
Neka poznadu da je ovo tvoja ruka, i ti, Gospode, da si ovo uèinio.
28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
Oni kunu, a ti blagoslovi; ustaju, ali nek se postide, i sluga se tvoj obraduje.
29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
Nek se protivnici moji obuku u sramotu, i kao haljinom nek se pokriju stidom svojim.
30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
Hvaliæu Gospoda veoma ustima svojima, i usred mnogih slaviæu ga,
31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
Jer stoji s desne strane ubogome, da bi ga spasao od onijeh koji osuðuju dušu njegovu.
