Žalmy 109
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
Dāvida dziesma, dziedātāju vadonim. Ak Dievs, ko es slavēju, nestāv klusu!
2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
Jo bezdievīgu muti un viltīgu muti tie pret mani ir atvēruši, tie runā uz mani ar melu mēli.
3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
Ar naidīgiem vārdiem tie metās ap mani un karo pret mani bez vainas.
4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
Par to, ka es tos mīlēju, tie turas man pretī; bet es lūdzu Dievu.
5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
Tie man maksā ļaunu par labu un ienaidību par mīlestību.
6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
Cel pār to vienu bezdievi, un viens pretinieks lai viņam stāv pa labo roku.
7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
Kad viņš top tiesāts, tad lai top pazudināts, un viņa Dieva lūgšana lai viņam top par grēku.
8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
Lai viņa dienas iet mazumā, un viņa amatu cits lai dabū.
9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
Viņa bērni lai paliek par bāriņiem un viņa sieva par atraitni.
10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
Lai viņa bērni skraida apkārt un ubago un maizes meklē tālu no savām izpostītām māju vietām.
11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
Lai tas parādu dzinējs izplēš visu, kas tam pieder, un sveši lai aplaupa viņa peļņu.
12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
Lai tam nav, kas parāda žēlastību, un lai nav, kas žēlo viņa bāriņus.
13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
Lai viņa pēcnākamie top izdeldēti; viņu vārds lai izzūd otrā augumā.
14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
Viņa tēvu noziegums lai top pieminēts Tā Kunga priekšā, un viņa mātes grēki lai neizzūd.
15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
Lai tie vienmēr paliek Tā Kunga priekšā, un viņa piemiņa lai no zemes top izdeldēta.
16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
Tādēļ ka viņš nebūt nepieminēja žēlastību darīt, bet vajāja bēdīgo un nabagu un to, kam bija noskumusi sirds, ka viņš to nokautu.
17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
Tāpēc ka viņš lāstu gribēja, tas viņam nāks; un svētības viņam negribējās, tad tā arī paliks tālu no viņa.
18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
Un viņš aptērpās ar lāstu, tā kā ar drēbēm, un tas nāca viņa iekšās kā ūdens un kā eļļa viņa kaulos.
19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
Tad lai tas viņam ir kā apģērbs, ar ko tas apsedzās, un josta, ar ko tas allaž apjožas.
20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
Šī alga lai notiek no Tā Kunga maniem pretiniekiem un tiem, kas ļaunu runā pret manu dvēseli.
21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
Bet Tu, ak Kungs, dari ar mani Sava vārda pēc, jo Tava žēlastība ir laba; izglāb mani.
22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
Jo es esmu bēdīgs un nabags, un mana sirds iekš manis ir ievainota.
23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
Es aizeju kā ēna pavakarē, un topu vajāts kā sisenis.
24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
Mani ceļi šļūk no gavēšanas, un mana miesa izdilusi, ka treknuma vairs nav.
25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
Un es tiem esmu par apsmieklu; kad tie mani redz, tad tie krata galvu.
26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
Palīdz man, Kungs, mans Dievs, atpestī mani pēc Savas žēlastības!
27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
Tad tie atzīs, ka tā Tava roka, ka Tu, Kungs, to darījis.
28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
Kad tie lād, tad Tu svētī; kad tie ceļas, tad lai top kaunā; bet Tavs kalps lai priecājās.
29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
Mani pretinieki lai ar kaunu top apģērbti un ar savu negodu apsegti kā ar svārkiem.
30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
Es Tam Kungam no sirds pateikšu ar savu muti un Tam dziedāšu lielā draudzē.
31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
Jo tam bēdīgam Viņš stāv pa labo roku, to atpestīdams no tiem, kas viņa dvēseli notiesā.
