Žalmy 109
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
In finem, Psalmus David.
2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
Deus laudem meam ne tacueris: quia os peccatoris, et os dolosi super me apertum est.
3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
Locuti sunt adversum me lingua dolosa, et sermonibus odii circumdederunt me: et expugnaverunt me gratis.
4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
Pro eo ut me diligerent, detrahebant mihi: ego autem orabam.
5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
Et posuerunt adversum me mala pro bonis: et odium pro dilectione mea.
6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
Constitue super eum peccatorem: et diabolus stet a dextris eius.
7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
Cum iudicatur, exeat condemnatus: et oratio eius fiat in peccatum.
8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
Fiant dies eius pauci: et episcopatum eius accipiat alter.
9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
Fiant filii eius orphani: et uxor eius vidua.
10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
Nutantes transferantur filii eius, et mendicent: et eiiciantur de habitationibus suis.
11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
Scrutetur fœnerator omnem substantiam eius: et diripiant alieni labores eius.
12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
Non sit illi adiutor: nec sit qui misereatur pupillis eius.
13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
Fiant nati eius in interitum: in generatione una deleatur nomen eius.
14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
In memoriam redeat iniquitas patrum eius in conspectu Domini: et peccatum matris eius non deleatur.
15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
Fiant contra Dominum semper, et dispereat de terra memoria eorum:
16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
pro eo quod non est recordatus facere misericordiam.
17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
Et persecutus est hominem inopem, et mendicum, et compunctum corde mortificare.
18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
Et dilexit maledictionem, et veniet ei: et noluit benedictionem, et elongabitur ab eo. Et induit maledictionem sicut vestimentum, et intravit sicut aqua in interiora eius, et sicut oleum in ossibus eius.
19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
Fiat ei sicut vestimentum, quo operitur: et sicut zona, qua semper præcingitur.
20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
Hoc opus eorum, qui detrahunt mihi apud Dominum: et qui loquuntur mala adversus animam meam.
21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
Et tu Domine, Domine, fac mecum propter nomen tuum: quia suavis est misericordia tua.
22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
Libera me quia egenus, et pauper ego sum: et cor meum conturbatum est intra me.
23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
Sicut umbra cum declinat, ablatus sum: et excussus sum sicut locustæ.
24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
Genua mea infirmata sunt a ieiunio: et caro mea immutata est propter oleum.
25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
Et ego factus sum opprobrium illis: viderunt me, et moverunt capita sua.
26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
Adiuva me Domine Deus meus: salvum me fac secundum misericordiam tuam.
27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
Et sciant quia manus tua hæc: et tu Domine fecisti eam.
28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
Maledicent illi, et tu benedices: qui insurgunt in me, confundantur: servus autem tuus lætabitur.
29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
Induantur qui detrahunt mihi, pudore: et operiantur sicut diploide confusione sua.
30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
Confitebor Domino nimis in ore meo: et in medio multorum laudabo eum.
31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
Quia astitit a dextris pauperis, ut salvam faceret a persequentibus animam meam.
