Žalmy 109
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
In finem. Psalmus David.
2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
[Deus, laudem meam ne tacueris, quia os peccatoris et os dolosi super me apertum est.
3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
Locuti sunt adversum me lingua dolosa, et sermonibus odii circumdederunt me: et expugnaverunt me gratis.
4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
Pro eo ut me diligerent, detrahebant mihi; ego autem orabam.
5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
Et posuerunt adversum me mala pro bonis, et odium pro dilectione mea.
6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
Constitue super eum peccatorem, et diabolus stet a dextris ejus.
7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
Cum judicatur, exeat condemnatus; et oratio ejus fiat in peccatum.
8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
Fiant dies ejus pauci, et episcopatum ejus accipiat alter.
9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
Fiant filii ejus orphani, et uxor ejus vidua.
10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
Nutantes transferantur filii ejus et mendicent, et ejiciantur de habitationibus suis.
11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
Scrutetur fœnerator omnem substantiam ejus, et diripiant alieni labores ejus.
12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
Non sit illi adjutor, nec sit qui misereatur pupillis ejus.
13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
Fiant nati ejus in interitum; in generatione una deleatur nomen ejus.
14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
In memoriam redeat iniquitas patrum ejus in conspectu Domini, et peccatum matris ejus non deleatur.
15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
Fiant contra Dominum semper, et dispereat de terra memoria eorum:
16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
pro eo quod non est recordatus facere misericordiam,
17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
et persecutus est hominem inopem et mendicum, et compunctum corde, mortificare.
18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
Et dilexit maledictionem, et veniet ei; et noluit benedictionem, et elongabitur ab eo. Et induit maledictionem sicut vestimentum; et intravit sicut aqua in interiora ejus, et sicut oleum in ossibus ejus.
19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
Fiat ei sicut vestimentum quo operitur, et sicut zona qua semper præcingitur.
20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
Hoc opus eorum qui detrahunt mihi apud Dominum, et qui loquuntur mala adversus animam meam.
21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
Et tu, Domine, Domine, fac mecum propter nomen tuum, quia suavis est misericordia tua.
22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
Libera me, quia egenus et pauper ego sum, et cor meum conturbatum est intra me.
23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
Sicut umbra cum declinat ablatus sum, et excussus sum sicut locustæ.
24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
Genua mea infirmata sunt a jejunio, et caro mea immutata est propter oleum.
25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
Et ego factus sum opprobrium illis; viderunt me, et moverunt capita sua.
26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
Adjuva me, Domine Deus meus; salvum me fac secundum misericordiam tuam.
27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
Et sciant quia manus tua hæc, et tu, Domine, fecisti eam.
28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
Maledicent illi, et tu benedices: qui insurgunt in me confundantur; servus autem tuus lætabitur.
29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
Induantur qui detrahunt mihi pudore, et operiantur sicut diploide confusione sua.
30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
Confitebor Domino nimis in ore meo, et in medio multorum laudabo eum:
31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
quia astitit a dextris pauperis, ut salvam faceret a persequentibus animam meam.]
