Žalmy 109

1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.

Au chef des chantres. De David. Psaume. Dieu, objet de mes louanges, ne garde pas le silence!

2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.

Car la bouche du méchant, la bouche de la fourberie s’ouvrent contre moi; on me parle un langage mensonger.

3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.

On m’enveloppe de propos haineux, on me fait la guerre sans motif.

4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.

En échange de mon amour, on me traite en ennemi, et moi je ne suis que prière.

5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.

On me rend le mal pour le bien, la haine est le prix de mon affection.

6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.

Suscite un méchant contre lui, qu’un accusateur se dresse à sa droite!

7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.

Quand il passe en jugement, qu’il s’en revienne condamné! Que sa prière lui soit imputée à péché!

8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.

Que ses jours soient peu nombreux, qu’un autre s’empare de son office!

9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.

Que ses enfants soient orphelins, que sa femme devienne veuve.

10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.

Que ses enfants errent de tous côtés pour mendier, qu’ils sollicitent, éloignés des ruines de leur demeure.

11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.

Que le créancier saisisse tout son avoir, que des étrangers mettent au pillage le fruit de son labeur.

12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.

Qu’il n’y ait personne pour lui tendre une main secourable, personne pour avoir compassion de ses orphelins.

13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.

Que sa postérité soit condamnée à disparaître, qu’à la génération prochaine son nom soit éteint.

14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.

Que l’iniquité de ses pères soit présente au souvenir de l’Eternel. Que jamais ne s’efface la faute de sa mère.

15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,

Que le Seigneur les ait toujours sous les yeux, et extirpe leur mémoire de la terre;

16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.

parce qu’il n’a pas songé à pratiquer la charité, qu’il a persécuté un homme malheureux, déshérité, au cœur brisé pour amener sa perte.

17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.

Il a aimé la malédiction: elle est venue le frapper; il n’avait aucun goût pour la bénédiction: elle l’a fui.

18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.

Il a endossé la malédiction comme sa tunique; elle a pénétré en son sein comme de l’eau, comme de l’huile dans ses membres.

19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.

Qu’elle soit donc pour lui comme un vêtement dont il s’enveloppe, qu’elle l’entoure comme d’une perpétuelle ceinture.

20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.

Que tel soit, de par l’Eternel, le salaire de mes adversaires, de ceux qui débitent des méchancetés contre moi!

21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.

Mais toi, Eternel, Seigneur, traite-moi comme l’exige l’honneur de ton nom, car précieuse est ta grâce: sauve-moi!

22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.

Je suis, en effet, pauvre et misérable, et mon cœur est déchiré en moi.

23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.

Pareil à l’ombre qui s’allonge, je m’évanouis, je suis pourchassé comme par une nuée de sauterelles.

24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.

Mes genoux flageolent, épuisés par le jeûne; mon corps est amaigri, a perdu toute graisse.

25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.

Et je suis devenu pour eux un objet d’opprobre, ils me regardent et hochent la tête.

26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,

Secours-moi, Eternel, mon Dieu, accorde-moi ton aide en raison de ta bonté.

27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.

Qu’on sache que cela vient de ta main, que toi, ô Seigneur, tu as tout fait.

28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.

Qu’ils maudissent, eux, toi, tu béniras; qu’ils se lèvent, ils seront couverts de honte, et ton serviteur sera dans la joie.

29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.

Que mes adversaires se revêtent d’ignominie, qu’ils soient enveloppés de leur honte comme d’un manteau.

30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,

Ma bouche abondera en actions de grâce à l’Eternel; au milieu des foules, je proclamerai ses louanges.

31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.

Car il se tient à la droite du malheureux, pour l’assister contre ceux qui condamnent sa personne.