Žalmy 109

1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.

Au chef de musique. De David. Psaume. Ô Dieu de ma louange! ne te tais point.

2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.

Car la bouche du méchant et la bouche de la fraude se sont ouvertes contre moi: ils parlent contre moi avec une langue menteuse,

3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.

Et ils m’ont entouré de paroles de haine, et ils me font la guerre sans cause.

4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.

Pour mon amour, ils ont été mes adversaires; mais moi [je me suis adonné à la] prière.

5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.

Et ils m’ont rendu le mal pour le bien, et la haine pour mon amour.

6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.

Prépose sur lui un méchant, et que l’adversaire se tienne à sa droite;

7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.

Quand il sera jugé, qu’il soit déclaré méchant, et que sa prière lui soit [comptée] comme un péché;

8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.

Que ses jours soient peu nombreux, qu’un autre prenne sa charge;

9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.

Que ses fils soient orphelins, et sa femme veuve;

10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.

Que ses fils soient vagabonds, et qu’ils mendient, et qu’ils aillent quêtant loin de leurs [demeures en] ruines.

11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.

Que l’usurier jette le filet sur tout ce qui est à lui, et que les étrangers pillent [le fruit de] son travail;

12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.

Qu’il n’y ait personne qui étende sa bonté sur lui, et qu’il n’y ait personne qui use de grâce envers ses orphelins;

13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.

Que sa postérité soit retranchée; que, dans la génération qui suivra, leur nom soit effacé;

14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.

Que l’iniquité de ses pères revienne en mémoire devant l’Éternel, et que le péché de sa mère ne soit point effacé;

15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,

Qu’ils soient continuellement devant l’Éternel, et qu’il retranche leur mémoire de la terre;

16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.

Parce qu’il ne s’est point souvenu d’user de bonté, et qu’il a persécuté l’affligé et le pauvre, et celui qui a le cœur brisé, pour le faire mourir.

17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.

Et il a aimé la malédiction: – qu’elle vienne sur lui! Et il n’a pas pris plaisir à la bénédiction: – qu’elle soit loin de lui!

18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.

Et qu’il soit revêtu de la malédiction comme de sa robe; et qu’elle entre au-dedans de lui comme de l’eau, et dans ses os comme de l’huile;

19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.

Qu’elle lui soit comme un vêtement dont il se couvre, et comme une ceinture qui le ceigne continuellement.

20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.

Telle soit, de par l’Éternel, la récompense de mes adversaires et de ceux qui parlent en mal contre mon âme.

21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.

Mais toi, Éternel! Seigneur! agis pour moi à cause de ton nom; car ta gratuité est bonne; délivre-moi;

22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.

Car je suis affligé et pauvre, et mon cœur est blessé au-dedans de moi.

23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.

Je m’en vais comme l’ombre quand elle s’allonge; je suis jeté çà et là comme la sauterelle;

24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.

Mes genoux chancellent par le jeûne, et ma chair s’est amaigrie et n’a plus sa graisse.

25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.

Et moi, je leur suis en opprobre; quand ils me voient, ils hochent la tête.

26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,

Aide-moi, Éternel, mon Dieu! Sauve-moi selon ta bonté!

27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.

Et qu’on sache que c’est ici ta main, – que toi, ô Éternel! tu l’as fait.

28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.

Qu’eux, ils maudissent; mais toi, bénis. S’ils s’élèvent, qu’ils soient honteux, et que ton serviteur se réjouisse.

29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.

Que mes adversaires soient revêtus de confusion, et qu’ils se couvrent de leur honte comme d’un manteau.

30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,

[Alors] de ma bouche je célébrerai hautement l’Éternel, et je le louerai au milieu de la multitude;

31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.

Car il s’est tenu à la droite du pauvre, pour le sauver de ceux qui jugeaient son âme.