Žalmy 109

1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.

To the chief Musician, A Psalm of David. Hold not thy peace, O God of my praise;

2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.

For the mouth of the wicked and the mouth of the deceitful are opened against me: they have spoken against me with a lying tongue.

3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.

They surrounded me also with words of hatred; and fought against me without a cause.

4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.

For my love they are my adversaries: but I give myself to prayer.

5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.

And they have rewarded me evil for good, and hatred for my love.

6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.

Set thou a wicked man over him: and let Satan stand at his right hand.

7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.

When he shall be judged, let him be condemned: and let his prayer become sin.

8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.

Let his days be few; and let another take his office.

9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.

Let his children be fatherless, and his wife a widow.

10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.

Let his children be continually vagabonds, and beg: let them seek their bread also out of their desolate places.

11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.

Let the extortioner catch all that he hath; and let strangers spoil his labour.

12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.

Let there be none to extend mercy to him: neither let there be any to favour his fatherless children.

13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.

Let his posterity be cut off; and in the generation following let their name be blotted out.

14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.

Let the iniquity of his fathers be remembered with the LORD; and let not the sin of his mother be blotted out.

15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,

Let them be before the LORD continually, that he may cut off the memory of them from the earth.

16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.

Because that he remembered not to show mercy, but persecuted the poor and needy man, that he might even slay the broken in heart.

17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.

As he loved cursing, so let it come to him: as he delighted not in blessing, so let it be far from him.

18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.

As he clothed himself with cursing like as with his garment, so let it come into his bowels like water, and like oil into his bones.

19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.

Let it be to him as the garment which covereth him, and for a belt with which he is girded continually.

20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.

Let this be the reward of my adversaries from the LORD, and of them that speak evil against my soul.

21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.

But do thou for me, O GOD the Lord, for thy name’s sake: because thy mercy is good, deliver thou me.

22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.

For I am poor and needy, and my heart is wounded within me.

23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.

I am gone like the shadow when it declineth: I am tossed up and down as the locust.

24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.

My knees are weak through fasting; and my flesh faileth of fatness.

25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.

I became also a reproach to them: when they looked upon me they shook their heads.

26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,

Help me, O LORD my God: O save me according to thy mercy:

27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.

That they may know that this is thy hand; that thou, LORD, hast done it.

28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.

Let them curse, but bless thou: when they arise, let them be ashamed; but let thy servant rejoice.

29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.

Let my adversaries be clothed with shame, and let them cover themselves with their own confusion, as with a mantle.

30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,

I will greatly praise the LORD with my mouth; yea, I will praise him among the multitude.

31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.

For he shall stand at the right hand of the poor, to save him from those that condemn his soul.