Žalmy 109
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
“For the leader of the music. A psalm of David.” O God of my praise! be not silent!
2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
For the mouths of the wicked and the deceitful are opened against me; They speak against me with a lying tongue.
3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
They assault me on every side with words of hatred; They fight against me without a cause.
4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
For my love they are my adversaries: But I give myself unto prayer.
5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
They repay me evil for good, And hatred for love.
6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
Set thou a wicked man over him, And let an adversary stand at his right hand!
7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
When he is judged, may he be condemned, And may his prayer be a crime!
8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
May his days be few, And another take his office!
9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
May his children be fatherless, And his wife a widow!
10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
May his children be vagabonds and beggars, And from their ruined dwellings seek their bread!
11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
May a creditor seize on all that he hath, And a stranger plunder his substance!
12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
May there be none to show him compassion, And none to pity his fatherless children!
13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
May his posterity be cut off; In the next generation may his name be blotted out!
14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
May the iniquity of his fathers be remembered by the LORD, And may the sin of his mother never be blotted out!
15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
May they be before the LORD continually; And may he cut off their memory from the earth!
16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
Because he remembered not to show pity, But persecuted the afflicted and the poor man, And sought the death of the broken-hearted.
17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
As he loved cursing, let it come upon him; As he delighted not in blessing, let it be far from him!
18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
May he be clothed with cursing as with a garment; May it enter like water into his bowels, And like oil into his bones!
19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
May it be to him like the robe that covereth him, Like the girdle with which he is constantly girded!
20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
May this be the wages of mine adversaries from the LORD, And of them that speak evil against me!
21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
But do thou, O LORD, my God! take part with me, For thine own name's sake! Because great is thy mercy, O deliver me!
22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
For I am afflicted and needy, And my heart is wounded within me.
23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
I am going like a shadow; I am driven away as the locust.
24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
My knees totter from fasting, And my flesh faileth of fatness.
25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
I am a reproach to my enemies; They gaze at me; they shake their heads.
26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
Help me, O LORD, my God! O save me, according to thy mercy!
27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
That they may know that this is thy hand; That thou, O Lord! hast done it!
28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
Let them curse, but do thou bless! When they arise, let them be put to shame; But let thy servant rejoice!
29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
May my enemies be clothed with ignominy; May they be covered with their shame, as with a mantle!
30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
I will earnestly praise the LORD with my lips; In the midst of the multitude I will praise him.
31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
For he standeth at the right hand of the poor, To save him from those who would condemn him.
