< Žalmy 109 >
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
To the chief Musician. Of David. A Psalm. O God of my praise, be not silent:
2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
For the mouth of the wicked [man] and the mouth of deceit are opened against me: they have spoken against me with a lying tongue,
3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
And with words of hatred have they encompassed me; and they fight against me without a cause.
4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
For my love they are mine adversaries; but I [give myself unto] prayer.
5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
And they have rewarded me evil for good, and hatred for my love.
6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
Set a wicked [man] over him, and let [the] adversary stand at his right hand;
7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
When he shall be judged, let him go out guilty, and let his prayer become sin;
8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
Let his days be few, let another take his office;
9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
Let his sons be fatherless, and his wife a widow;
10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
Let his sons be vagabonds and beg, and let them seek [their bread] far from their desolate places;
11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
Let the usurer cast the net over all that he hath, and let strangers despoil his labour;
12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
Let there be none to extend kindness unto him, neither let there be any to favour his fatherless children;
13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
Let his posterity be cut off; in the generation following let their name be blotted out:
14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
Let the iniquity of his fathers be remembered with Jehovah, and let not the sin of his mother be blotted out;
15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
Let them be before Jehovah continually, that he may cut off the memory of them from the earth:
16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
Because he remembered not to shew kindness, but persecuted the afflicted and needy man, and the broken in heart, to slay him.
17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
And he loved cursing; so let it come unto him. And he delighted not in blessing; and let it be far from him.
18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
And he clothed himself with cursing like his vestment; so let it come into his bowels like water, and like oil into his bones;
19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
Let it be unto him as a garment with which he covereth himself, and for a girdle wherewith he is constantly girded.
20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
Let this be the reward of mine adversaries from Jehovah, and of them that speak evil against my soul.
21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
But do thou for me, Jehovah, Lord, for thy name's sake; because thy loving-kindness is good, deliver me:
22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
For I am afflicted and needy, and my heart is wounded within me.
23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
I am gone like a shadow when it lengtheneth; I am tossed about like the locust;
24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
My knees are failing through fasting, and my flesh hath lost its fatness;
25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
And I am become a reproach unto them; [when] they look upon me they shake their heads.
26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
Help me, Jehovah my God; save me according to thy loving-kindness:
27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
That they may know that this is thy hand; that thou, Jehovah, hast done it.
28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
Let them curse, but bless thou; when they rise up, let them be ashamed, and let thy servant rejoice.
29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
Let mine adversaries be clothed with confusion, and let them cover themselves with their shame as with a mantle.
30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
I will greatly celebrate Jehovah with my mouth; yea, I will praise him among the multitude.
31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
For he standeth at the right hand of the needy, to save him from those that judge his soul.