Žalmy 107
1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
Slavite Gospoda, ker dober je; ker vekomaj je dobrota njegova!
2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
Govoré naj rešenci Gospodovi, katere je rešil iz stiske;
3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
Katere je zbral iz dežél od vzhoda in od zahoda, od severja in od morja.
4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
Tavali so po puščavi, po potih samotnih, mesta za prebivališče niso našli;
5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
Lačni in žejni, njih duša je hirala v njh.
6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
Klicali so Gospoda v stiski svoji; iz njih nadloge jih je rešil.
7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
In vodil jih je po pravem potu, da so prišli v prebivališča mesto.
8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Slavé naj pred Gospodom milost njegovo, in čudovita dela njegova pri sinovih človeških:
9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
Da on siti dušo potrebno, in dušo gladno napolnjuje z dobrim.
10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
Kateri sedevajo v temoti in smrtni senci, v bridkosti sponah in v železu,
11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
Ker so dali priliko, izpremeniti besedo Boga mogočnega, in zavrgli so sklep Najvišjega,
12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
Srce njih ponižuje s tisto nadlogo; omahujejo in nihče ne pomaga.
13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
Klicali so Gospoda v stiski svoji; rešil jih je iz njih nadloge.
14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
Izpeljal jih je iz temin in smrtne sence, raztrgal je njih vezí.
15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Slavé naj pri Gospodu milost njegovo, in čudovita dela njegova pri sinovih človeških.
16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
Da on razbija bronasta vrata, in razlomi zapahe železne.
17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
Nespametni, zavoljo pota pregrehe, zavoljo krivic svojih so v bridkosti.
18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
Njih srce studi vsako hrano; bližajo se smrtnim durim.
19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
Klicali so Gospoda v stiski svoji, rešil jih je iz njih nadloge.
20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
Poslal je besedo svojo in ozdravil jih; in rešil iz njih jam.
21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Slavé naj pri Gospodu milost njegovo, in čudovita dela njegova pri sinovih človeških.
22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
In darujejo naj hvalne daritve ter oznanjajo s petjem dela njegova.
23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
Kateri so šli na morje v ladijah, in so opravljali delo na širnih vodah;
24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
Oni vidijo dela Gospodova in čuda njegova v globočini:
25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
Kako ukaže in naplavi vihar, kateri dviguje valove njegove,
26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
Kako se spenjajo do neba, in padajo v globočine; njih duša koprni v nadlogi;
27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
Opotekajo se in gibljejo kakor pijani; in vsa njih spretnost gine.
28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
Klicali so Gospoda v stiski svoji, rešil jih je iz njih nadloge.
29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
Premenil je vihar v tišino, in utihnili so njih valovi.
30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
In vesele, ko so potihnili valovi, peljal jih je v brodišče zaželeno.
31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
Slavé naj pri Gospodu milost njegovo, in dela čudovita njegova pri sinovih človeških.
32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
In poveličujejo naj ga v zboru ljudstva, in v seji starejšin naj ga hvalijo.
33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
Reke izpreminja v puščavo, in vode tekoče v tla suhotna;
34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
Zemljo rodovitno v solnato zavoljo hudobnih prebivalcev njenih.
35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
Puščavo izpreminja v stoječo vodo in zemljo suhotno v vode tekoče.
36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
Storivši, da prebivajo tam lakotni, in ustanové mesto za prebivališče,
37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
In da posejejo njive in zasadé vinograde ter prideljujejo sad rodoviten.
38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
Blagoslavlja jih tako, da se množijo silno, in živine njih ne zmanjšuje.
39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
A zmanjšujejo se in uklanjajo hudobni v stiski in žalovanji,
40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
Ko izliva zaničevanje nad prvake in dela, da tavajo po praznoti brez potov.
41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
In stavi na višavo siromaka, in kakor čedo množi rodovine.
42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
Vidijo naj pravični in se veselé; vsa malopridnost pa zapri usta svoja.
43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?
Kdorkoli je moder, vidi to in pazi na milost Gospodovo.
