Žalmy 107
1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
Pris Herren, for han er god, hans miskunnhet varer evindelig.
2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
Så sie Herrens gjenløste, de som han har gjenløst av nødens hånd,
3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
og som han har samlet fra landene, fra øst og fra vest, fra nord og fra havet.
4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
De fór vill i ørkenen, i et uveisomt øde, de fant ikke en by å bo i.
5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
De var hungrige og tørste, deres sjel vansmektet i dem.
6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
Da ropte de til Herren i sin nød; av deres trengsler utfridde han dem,
7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
og han førte dem på rett vei, så de gikk til en by de kunde bo i.
8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
De skal prise Herren for hans miskunnhet og for hans undergjerninger mot menneskenes barn;
9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
for han mettet den vansmektende sjel og fylte den hungrige sjel med godt.
10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
De satt i mørke og i dødsskygge, bundet i elendighet og jern,
11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
fordi de hadde vært gjenstridige mot Guds ord og foraktet den Høiestes råd.
12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
Derfor bøide han deres hjerter ved lidelse; de snublet, og det var ikke nogen hjelper.
13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
Da ropte de til Herren i sin nød; av deres trengsler frelste han dem.
14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
Han førte dem ut av mørke og dødsskygge og rev sønder deres bånd.
15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
De skal prise Herren for hans miskunnhet og for hans undergjerninger mot menneskenes barn;
16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
for han brøt sønder porter av kobber og hugg sønder bommer av jern.
17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
De var dårer og blev plaget for sin syndige vei og for sine misgjerninger;
18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
deres sjel vemmedes ved all mat, og de kom nær til dødens porter.
19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
Da ropte de til Herren i sin nød; av deres trengsler frelste han dem.
20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
Han sendte sitt ord og helbredet dem og reddet dem fra deres graver.
21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
De skal prise Herren for hans miskunnhet og for hans undergjerninger mot menneskenes barn;
22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
og ofre takkoffere og fortelle om hans gjerninger med jubel.
23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
De som fór ut på havet i skib, som drev handel på store vann,
24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
de så Herrens gjerninger og hans underverker på dypet.
25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
Han bød og lot det komme en stormvind, og den reiste dets bølger.
26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
De fór op imot himmelen, de fór ned i avgrunnene, deres sjel blev motløs i ulykken.
27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
De tumlet og vaklet som en drukken mann, og all deres visdom blev til intet.
28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
Da ropte de til Herren i sin nød, og av deres trengsler førte han dem ut.
29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
Han lot stormen bli til stille, og bølgene omkring dem tidde.
30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
Og de gledet sig over at de la sig; og han førte dem til den havn de ønsket.
31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
De skal prise Herren for hans miskunnhet og for hans undergjerninger mot menneskenes barn
32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
og ophøie ham i folkets forsamling og love ham der hvor de gamle sitter.
33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
Han gjorde elver til en ørken og vannkilder til et tørstig land,
34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
et fruktbart land til et saltland for deres ondskaps skyld som bodde der.
35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
Han gjorde en ørken til en vannrik sjø og et tørt land til vannkilder.
36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
Og han lot de hungrige bo der, og de grunnla en by til å bo i.
37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
Og de tilsådde akrer og plantet vingårder, og de vant den frukt de bar.
38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
Og han velsignet dem, og de blev meget tallrike, og av fe gav han dem ikke lite.
39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
Så minket de igjen og blev nedbøiet ved trengsel, ulykke og sorg.
40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
Han som utøser forakt over fyrster og lar dem fare vill i et uveisomt øde,
41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
han ophøiet den fattige av elendighet og gjorde slektene som hjorden.
42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
De opriktige ser det og gleder sig, og all ondskap lukker sin munn.
43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?
Den som er vis, han akte på dette og merke på Herrens nådegjerninger!
