Žalmy 107
1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
Louez l’Éternel, car il est bon, Car sa miséricorde dure à toujours!
2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
Qu’ainsi disent les rachetés de l’Éternel, Ceux qu’il a délivrés de la main de l’ennemi,
3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
Et qu’il a rassemblés de tous les pays, De l’orient et de l’occident, du nord et de la mer!
4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
Ils erraient dans le désert, ils marchaient dans la solitude, Sans trouver une ville où ils pussent habiter.
5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
Ils souffraient de la faim et de la soif; Leur âme était languissante.
6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
Dans leur détresse, ils crièrent à l’Éternel, Et il les délivra de leurs angoisses;
7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
Il les conduisit par le droit chemin, Pour qu’ils arrivassent dans une ville habitable.
8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Qu’ils louent l’Éternel pour sa bonté, Et pour ses merveilles en faveur des fils de l’homme!
9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
Car il a satisfait l’âme altérée, Il a comblé de biens l’âme affamée.
10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
Ceux qui avaient pour demeure les ténèbres et l’ombre de la mort Vivaient captifs dans la misère et dans les chaînes,
11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
Parce qu’ils s’étaient révoltés contre les paroles de Dieu, Parce qu’ils avaient méprisé le conseil du Très-Haut.
12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
Il humilia leur cœur par la souffrance; Ils succombèrent, et personne ne les secourut.
13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
Dans leur détresse, ils crièrent à l’Éternel, Et il les délivra de leurs angoisses;
14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
Il les fit sortir des ténèbres et de l’ombre de la mort, Et il rompit leurs liens.
15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Qu’ils louent l’Éternel pour sa bonté, Et pour ses merveilles en faveur des fils de l’homme!
16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
Car il a brisé les portes d’airain, Il a rompu les verrous de fer.
17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
Les insensés, par leur conduite coupable Et par leurs iniquités, s’étaient rendus malheureux.
18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
Leur âme avait en horreur toute nourriture, Et ils touchaient aux portes de la mort.
19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
Dans leur détresse, ils crièrent à l’Éternel, Et il les délivra de leurs angoisses;
20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
Il envoya sa parole et les guérit, Il les fit échapper de la fosse.
21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Qu’ils louent l’Éternel pour sa bonté, Et pour ses merveilles en faveur des fils de l’homme!
22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
Qu’ils offrent des sacrifices d’actions de grâces, Et qu’ils publient ses œuvres avec des cris de joie!
23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
Ceux qui étaient descendus sur la mer dans des navires, Et qui travaillaient sur les grandes eaux,
24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
Ceux-là virent les œuvres de l’Éternel Et ses merveilles au milieu de l’abîme.
25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
Il dit, et il fit souffler la tempête, Qui souleva les flots de la mer.
26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
Ils montaient vers les cieux, ils descendaient dans l’abîme; Leur âme était éperdue en face du danger;
27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
Saisis de vertige, ils chancelaient comme un homme ivre, Et toute leur habileté était anéantie.
28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
Dans leur détresse, ils crièrent à l’Éternel, Et il les délivra de leurs angoisses;
29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
Il arrêta la tempête, ramena le calme, Et les ondes se turent.
30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
Ils se réjouirent de ce qu’elles s’étaient apaisées, Et l’Éternel les conduisit au port désiré.
31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
Qu’ils louent l’Éternel pour sa bonté, Et pour ses merveilles en faveur des fils de l’homme!
32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
Qu’ils l’exaltent dans l’assemblée du peuple, Et qu’ils le célèbrent dans la réunion des anciens!
33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
Il change les fleuves en désert, Et les sources d’eaux en terre desséchée,
34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
Le pays fertile en pays salé, A cause de la méchanceté de ses habitants.
35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
Il change le désert en étang, Et la terre aride en sources d’eaux,
36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
Et il y établit ceux qui sont affamés. Ils fondent une ville pour l’habiter;
37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
Ils ensemencent des champs, plantent des vignes, Et ils en recueillent les produits.
38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
Il les bénit, et ils deviennent très nombreux, Et il ne diminue point leur bétail.
39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
Sont-ils amoindris et humiliés Par l’oppression, le malheur et la souffrance;
40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
Verse-t-il le mépris sur les grands, Les fait-il errer dans des déserts sans chemin,
41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
Il relève l’indigent et le délivre de la misère, Il multiplie les familles comme des troupeaux.
42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
Les hommes droits le voient et se réjouissent, Mais toute iniquité ferme la bouche.
43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?
Que celui qui est sage prenne garde à ces choses, Et qu’il soit attentif aux bontés de l’Éternel.
