Žalmy 107
1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
Halleluja! Lov Herren, thi han er god, thi hans Miskundhed varer evindelig!
2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
Så skal HERRENs genløste sige, de, han løste af Fjendens Hånd
3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
og samlede ind fra Landene, fra Øst og Vest, fra Nord og fra Havet.
4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
I den øde Ørk for de vild, fandt ikke Vej til beboet By,
5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
de led både Sult og Tørst, deres Sjæl var ved at vansmægte;
6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
men de råbte til HERREN i Nøden, han frelste dem at deres Trængsler
7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
og førte dem ad rette Vej, så de kom til beboet By.
8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Lad dem takke HERREN for hans Miskundhed, for hans Underværker mod Menneskens Børn.
9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
Thi han mættede den vansmægtende Sjæl og fyldte den sultne med godt.
10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
De sad i Mulm og Mørke, bundne i pine og Jern,
11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
fordi de havde stået Guds Ord imod og ringeagtet den Højestes Råd.
12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
Deres Hjerte var knuget af Kummer, de faldt, der var ingen, som hjalp;
13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
men de råbte til HERREN i Nøden, han frelste dem af deres Trængsler,
14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
førte dem ud af Mørket og Mulmet og sønderrev deres Bånd.
15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Lad dem takke HERREN for hans Miskundhed, for hans Underværker mod Menneskens Børn.
16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
Thi han sprængte Døre af Kobber og sønderslog Slåer af Jern.
17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
De sygnede hen for Synd og led for Brødes Skyld,
18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
de væmmedes ved al Slags Mad, de kom Dødens Porte nær
19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
men de råbte til Herren i Nøden, han frelste dem af deres Trængsler,
20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
sendte sit Ord og lægede dem og frelste deres Liv fra Graven.
21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Lad dem takke HERREN for hans Miskundhed, for hans Underværker mod Menneskens Børn
22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
og ofre Lovprisningsofre og med Jubel forkynnde hans Gerninger.
23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
De for ud på Havet i Skibe, drev Handel på vældige Vande,
24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
blev Vidne til HERRENs Gerninger, hans Underværker i Dybet;
25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
han bød, og et Stormvejr rejste sig, Bølgerne tårnedes op;
26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
mod Himlen steg de, i Dybet sank de, i Ulykken svandt deres Mod;
27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
de tumled og raved som drukne, borte var al deres Visdom;
28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
men de råbte til HERREN i Nøden, han frelste dem af deres Trængsler,
29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
skiftede Stormen til Stille, så Havets Bølger tav;
30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
og glade blev de, fordi det stilned; han førte dem til Havnen, de søgte.
31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
Lad dem takke HERREN for hans Miskundhed, for hans Underværker mod Menneskens Børn,
32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
ophøje ham i Folkets Forsamling og prise ham i de Ældstes Kreds!
33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
Floder gør han til Ørken og Kilder til øde Land,
34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
til Saltsteppe frugtbart Land for Ondskabens Skyld hos dem, som - bor der.
35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
Ørken gør han til Vanddrag, det tørre Land til Kilder;
36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
der lader han sultne bo, så de grunder en By at bo i,
37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
tilsår Marker og planter Vin og høster Afgrødens Frugt.
38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
Han velsigner dem, de bliver mange, han lader det ikke skorte på Kvæg.
39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
De bliver få og segner under Modgangs og Kummers Tryk,
40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
han udøser Hån over Fyrster og lader dem rave i vejløst Øde.
41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
Men han løfter den fattige op af hans Nød og gør deres Slægter som Hjorde;
42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
de oprigtige ser det og glædes, men al Ondskab lukker sin Mund.
43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?
Hvo som er viis, han mærke sig det og lægge sig HERRENs Nåde på Sinde!
