< Žalmy 106 >
1 Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
Halleluja! Prisa Herren, for han er god, for æveleg varer hans miskunn!
2 Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
Kven kann fullt ut nemna Herrens velduge verk, forkynna all hans lov?
3 Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
Sæle er dei som tek vare på det som rett er, den som gjer rettferd til kvar tid!
4 Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
Herre, kom meg i hug med den godhug du hev for ditt folk, gjesta meg med di frelsa!
5 Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
so eg kann skoda lukka åt dine utvalde, gleda meg med ditt folks gleda, rosa meg med din arv.
6 Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
Me hev synda med våre feder, me hev gjort ille, me hev vore ugudlege.
7 Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
Våre feder i Egyptarland agta ikkje på dine under, dei kom ikkje i hug dine mange nådegjerningar, men dei var tråssuge ved havet, ved Raudehavet.
8 A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
Men endå frelste han deim for sitt namn skuld, av di han vilde kunngjera si magt,
9 Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
og han truga Raudehavet so det vart turt, og han let deim ganga gjenom djupi som på slette marki,
10 A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
og han frelste deim frå hans hand som hata deim, og løyste deim ut or fiendehand,
11 V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
og vatn gøymde deira motstandarar, ikkje ein vart att av deim.
12 A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
Då trudde dei på ordi hans, då song dei hans lov.
13 Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
Men snart gløymde dei hans gjerningar, dei bia ikkje på hans råd;
14 Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
men dei fekk ein gir i seg i øydemarki, og dei freista Gud på den ubygde stad.
15 I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
Då gav han deim det dei vilde hava, men sende tærande sjukdom yver deira liv.
16 Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
Og dei vart ovundsjuke på Moses i lægret, på Aron, Herrens heilage.
17 Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
Då opna jordi seg og slukte Datan, og ho let seg att yver flokken åt Abiram,
18 A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
og det kveiktest eld på flokken deira, ein loge brende upp dei ugudlege.
19 Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
Dei gjorde ein kalv ved Horeb og tilbad eit støypt bilæte,
20 A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
og dei bytte burt si æra for bilætet av ein ukse som et gras.
21 Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
Dei gløymde Gud, sin frelsar, som hadde gjort store ting i Egyptarland,
22 A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
undergjerningar i Khams land, skræmelege ting ved Raudehavet.
23 Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
Og han tenktest til å tyna deim, dersom ikkje Moses, hans utvalde, hadde kasta seg imillom for hans åsyn til å avvenda hans vreide, at han ikkje skulde øydeleggja.
24 Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
Og dei vanvyrde det herlege landet, dei trudde ikkje ordet hans,
25 A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
og dei knurra i sine tjeld, høyrde ikkje på Herrens røyst.
26 A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
Då lyfte han si hand imot deim til å slå deim ned i øydemarki,
27 A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
og slå deira etterkomarar ned millom heidningarne og spreida deim kring i landi.
28 Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
Og dei batt seg saman med Ba’al-Peor, og dei åt av offer til dei daude,
29 A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
og dei vekte harm ved si åtferd, og ei plåga braut ut millom deim.
30 Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
Då stod Pinehas fram og heldt dom, og plåga stilltest;
31 Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
og det vart rekna honom til rettferd frå ætt til ætt æveleg.
32 Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
Og dei vekte vreide ved Meribavatnet, og det gjekk Moses ille for deira skuld;
33 Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.
for dei var tråssuge mot hans ande, og han tala tankelaust med sine lippor.
34 K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
Dei øydelagde ikkje dei folki som Herren hadde tala med deim um,
35 Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
men dei blanda seg med heidningarne og lærde deira gjerningar,
36 A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
og dei tente deira avgudar, og desse vart deim til ei snara,
37 Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
og dei ofra sine søner og døtter til magterne,
38 A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
og dei rende ut skuldlaust blod, blod av sine søner og døtter som dei ofra til Kana’ans avgudar, og landet vart vanhelga med blodskuld.
39 I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
Og dei vart ureine ved sine gjerningar og dreiv hor ved si åtferd.
40 Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
Då loga Herrens vreide upp imot hans folk, og han stygdest ved sin arv.
41 A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
Og han gav deim i handi på heidningar, og dei som hata deim, vart herrar yver deim,
42 A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
og deira fiendar trengde deim, og dei laut bøygja seg under deira hand.
43 Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
Mange gonger fria han deim ut, men dei var tråssuge og sjølvrådige, og dei kom reint i vesaldom for si misgjerning.
44 A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.
Men han såg til deim då dei var i naud, med di han høyrde deira klagerop.
45 Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
Og han kom i hug si pakt for deim, og han ynkast etter si store miskunn.
46 Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
Og han let deim finna miskunn hjå alle som hadde fanga deim.
47 Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
Frels oss, Herre vår Gud, og samla oss frå heidningarne, so me kann prisa ditt heilage namn, rosa oss av ditt lov!
48 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.
Lova vere Herren, Israels Gud, frå æva og til æva! Og alt folket segje: Amen. Halleluja!