Žalmy 106
1 Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
Halleluja! Lov Herren, thi han er god, thi hans miskundhed varer evindelig!
2 Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
Hvo kan opregne Herrens vældige gerninger, finde ord til at kundgøre al hans pris?
3 Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
Salige de, der holder på ret, som altid øver retfærdighed!
4 Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
Husk os, Herre, når dit folk finder nåde, lad os få godt af din frelse,
5 Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
at vi må se dine udvalgtes lykke, glæde os ved dit folks glæde og med din arvelod prise vor lykke!
6 Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
Vi syndede som vore Fædre, handlede ilde og gudløst.
7 Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
Vore Fædre i Ægypten ænsede ej dine Undere, kom ikke din store Miskundhed i Hu, stod den Højeste imod ved det røde Hav.
8 A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
Dog frelste han dem for sit Navns Skyld, for at gøre sin Vælde kendt;
9 Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
han trued det røde Hav, og det tørrede ud, han førte dem gennem Dybet som gennem en Ørk;
10 A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
han fried dem af deres Avindsmænds Hånd og udløste dem fra Fjendens Hånd;
11 V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
Vandet skjulte dem, som trængte dem, ikke een blev tilbage af dem;
12 A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
da troede de på hans Ord og kvad en Sang til hans Pris.
13 Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
Men de glemte snart hans Gerninger, biede ej på hans Råd;
14 Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
de grebes af Attrå i Ørkenen, i Ødemarken fristed de Gud;
15 I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
så gav han dem det, de kræved og sendte dem Lede i Sjælen.
16 Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
De bar Avind mod Moses i Lejren, mod Aron, HERRENs hellige;
17 Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
Jorden åbned sig, slugte Datan, lukked sig over Abirams Flok;
18 A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
Ilden rasede i deres Flok, Luen brændte de gudløse op.
19 Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
De lavede en Kalv ved Horeb og tilbad det støbte Billed;
20 A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
de byttede deres Herlighed bort for et Billed af en Okse, hvis Føde er Græs;
21 Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
de glemte Gud, deres Frelser, som øvede store Ting i Ægypten,
22 A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
Undere i Kamiternes Land, frygtelige Ting ved det røde Hav.
23 Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
Da tænkte han på at udrydde dem, men Moses, hans udvalgte Mand, stilled sig i Gabet for hans Åsyn for at hindre, at hans Vrede lagde øde.
24 Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
De vraged det yndige Land og troede ikke hans Ord,
25 A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
men knurrede i deres Telte og hørte ikke på HERREN;
26 A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
da løfted han Hånden og svor at lade dem falde i Ørkenen,
27 A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
splitte deres Sæd blandt Folkene, sprede dem rundt i Landene.
28 Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
De holdt til med Ba'al-Peor og åd af de dødes Ofre;
29 A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
de krænked ham med deres Gerninger, og Plage brød løs iblandt dem.
30 Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
Da stod Pinehas frem og holdt Dom, og Plagen blev bragt til at standse,
31 Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
og det regnedes ham til Retfærdighed fra Slægt til Slægt, evindelig.
32 Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
De vakte hans Vrede ved Meribas Vand, og for deres Skyld gik det Moses ilde;
33 Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.
thi de stod hans Ånd imod, og han talte uoverlagte Ord.
34 K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
De udryddede ikke de Folk, som HERREN havde sagt, de skulde,
35 Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
med Hedninger blandede de sig og gjorde deres Gerninger efter;
36 A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
deres Gudebilleder dyrkede de, og disse blev dem en Snare;
37 Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
til Dæmonerne ofrede de, og det både Sønner og Døtre;
38 A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
de udgød uskyldigt Blod, deres Sønners og Døtres Blod, som de ofred til Kana'ans Guder, og Landet blev smittet ved Blod;
39 I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
de blev urene ved deres Gerninger, bolede ved deres idrætter.
40 Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
Da blev HERREN vred på sit Folk og væmmedes ved sin Arv;
41 A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
han gav dem i Folkenes Hånd, deres Avindsmænd blev deres Herrer;
42 A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
deres Fjendervoldte dem Trængsel, de kuedes under deres Hånd.
43 Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
Han frelste dem Gang på Gang, men de stod egensindigt imod og sygnede hen i Brøden;
44 A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.
dog så han til dem i Trængslen, så snart han hørte dem klage;
45 Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
han kom sin Pagt i Hu og ynkedes efter sin store Miskundhed;
46 Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
han lod dem finde Barmhjertighed hos alle, der tog dem til Fange.
47 Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
Frels os, HERRE vor Gud, du samle os sammen fra Folkene, at vi må love dit hellige Navn, med Stolthed synge din Pris.
48 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.
Lovet være HERREN, Israels Gud, fra Evighed og til Evighed! Og alt Folket svare Amen!
