Žalmy 106

1 Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.

Priser Herren! thi han er god, thi hans Miskundhed varer evindelig.

2 Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?

Hvo kan udsige Herrens vældige Gerninger, forkynde al hans Pris?

3 Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.

Salige ere de, som holde over Ret, og den, som øver Retfærdighed alle Tider.

4 Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,

Herre! kom mig i Hu med din Kærlighed til dit Folk, besøg mig med din Frelse,

5 Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.

at jeg maa skue dine udvalgtes Lykke, glæde mig ved dit Folks Glæde, prise mig lykkelig i Samfund med din Arv.

6 Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.

Vi have syndet med vore Fædre, vi have handlet ilde og gjort Ugudelighed.

7 Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.

Vore Fædre i Ægypten vilde ikke forstaa dine underfulde Gerninger, de kom ikke din store Miskundhed i Hu, men vare genstridige ved Havet, ved det røde Hav.

8 A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.

Dog frelste han dem for sit Navns Skyld, for at kundgøre sin Magt.

9 Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.

Og han truede det røde Hav, og det blev tørt, og han lod dem gaa igennem Dybet som igennem Ørken.

10 A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.

Og han frelste dem af Avindsmandens Haand og genløste dem af Fjendens Haand.

11 V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.

Og Vandene skjulte deres Modstandere, der blev ikke een tilovers af dem.

12 A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,

Da troede de paa hans Ord, de sang hans Pris.

13 Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;

Dog glemte de hans Gerninger snart, de biede ikke paa hans Raad.

14 Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.

Men de fik stor Begærlighed i Ørken og fristede Gud i det øde Land.

15 I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.

Da gav han dem det, de begærede, men lod deres Liv tæres hen.

16 Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,

Og de bare Avind imod Mose i Lejren, imod Aron, Herrens hellige.

17 Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.

Jorden oplod sig og opslugte Dathan, og den skjulte Abirams Hob.

18 A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.

Og Ild flammede op iblandt deres Hob, en Lue fortærede de ugudelige.

19 Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.

De dannede en Kalv ved Horeb og tilbade et støbt Billede.

20 A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,

Og de ombyttede deres Herlighed med Billedet af en Okse, som æder Urter.

21 Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.

De glemte Gud, deres Frelser, som havde gjort store Ting i Ægypten,

22 A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.

underfulde Gerninger i Kams Land, forfærdelige Ting ved det røde Hav.

23 Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.

Og han sagde, at han vilde ødelægge dem; dersom Mose, hans udvalgte, ikke havde stillet sig i Gabet for hans Ansigt, at afvende hans Vrede fra at ødelægge dem —!

24 Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.

De foragtede ogsaa det yndige Land, de troede ikke hans Ord.

25 A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.

Men de knurrede i deres Telte, de hørte ikke paa Herrens Røst.

26 A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,

Og han svor dem med oprakt Haand, at han vilde lade dem falde i Ørken,

27 A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.

og at han vilde lade deres Afkom falde iblandt Hedningerne og bortstrø dem i Landene.

28 Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.

Og de bandt sig til Baal-Peor og aade af Ofrene til de døde Afguder.

29 A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,

Og de opirrede ham med deres Idrætter, saa at en Plage brød løs paa dem,

30 Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.

Da stod Pinehas frem og holdt Dom, og Plagen hørte op.

31 Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.

Og det blev regnet ham til Retfærdighed fra Slægt til Slægt evindelig.

32 Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.

De fortørnede ham ogsaa ved Meribas Vand, og det gik Mose ilde for deres Skyld.

33 Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.

Thi de vare genstridige imod hans Aand, og han talte ubetænksomt med sine Læber.

34 K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,

De ødelagde ikke Folkene, om hvilke Herren havde sagt det til dem.

35 Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,

Men de blandede sig med Hedningerne og lærte deres Gerninger.

36 A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.

Og de tjente deres Afguder, og disse bleve dem til en Snare.

37 Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.

Og de ofrede deres Sønner og deres Døtre til Magterne.

38 A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.

Og de udøste uskyldigt Blod, deres Sønners og deres Døtres Blod, som de ofrede til Kanaans Afguder, og Landet vanhelligedes af Blodet.

39 I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.

Og de besmittede sig ved deres Gerninger, og de bolede ved deres Idrætter.

40 Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.

Da optændtes Herrens Vrede imod hans Folk, og han fik en Vederstyggelighed til sin Arv.

41 A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,

Og han gav dem i Hedningernes Haand, og deres Avindsmænd herskede over dem.

42 A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.

Og deres Fjender trængte dem, og de bleve ydmygede under deres Haand.

43 Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.

Han friede dem mange Gange; men de satte sig op imod ham i deres Raad, og de bleve nedtrykte for deres Misgerningers Skyld.

44 A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.

Dog saa han til dem, da de vare i Angest, idet han hørte deres Raab.

45 Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,

Og han kom sin Pagt i Hu, dem til Bedste, og det angrede ham efter hans store Miskundhed.

46 Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.

Og han lod dem finde Barmhjertighed hos alle dem, som havde bortført dem.

47 Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.

Frels os, Herre, vor Gud! og saml os fra Hedningerne, at vi kunne takke dit hellige Navn, rose os af din Pris!

48 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.

Lovet være Herren, Israels Gud, fra Evighed og indtil Evighed; og alt Folket siger: Amen. Halleluja!