< Žalmy 105 >

1 Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho.
Hvalite Gospoda; glasite ime njegovo; javljajte po narodima djela njegova.
2 Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho.
Pjevajte mu i slavite ga; kazujte sva èudesa njegova.
3 Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina.
Hvalite se svetijem imenom njegovijem; nek se veseli srce onijeh koji traže Gospoda.
4 Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně.
Tražite Gospoda i silu njegovu, tražite lice njegovo bez prestanka.
5 Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho,
Pamtite èudesa njegova koja je uèinio, znake njegove i sudove usta njegovijeh.
6 Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho.
Sjeme Avramovo sluge su njegove, sinovi Jakovljevi izbrani njegovi.
7 Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho.
On je Gospod Bog naš, po svoj su zemlji sudovi njegovi.
8 Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení,
Pamti uvijek zavjet svoj, rijeè, koju je dao na tisuæu koljena,
9 Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi.
Što je zavjetovao Avramu, i za što se kleo Isaku.
10 Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,
To je postavio Jakovu za zakon, i Izrailju za zavjet vjeèni,
11 Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho,
Govoreæi: tebi æu dati zemlju Hanansku u našljedni dio.
12 Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu.
Tada ih još bijaše malo na broj, bijaše ih malo, i bjehu došljaci.
13 Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu.
Iðahu od naroda do naroda, iz jednoga carstva k drugome plemenu.
14 Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka:
Ne dade nikome da im naudi, i karaše za njih careve:
15 Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého.
“Ne dirajte u pomazanike moje, i prorocima mojim ne èinite zla.”
16 Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal,
I pusti glad na onu zemlju; i potr sav hljeb što je za hranu.
17 Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa.
Posla pred njima èovjeka; u roblje prodan bi Josif.
18 Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil,
Okovima stegoše noge njegove, gvožðe tištaše dušu njegovu,
19 Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho.
Dok se steèe rijeè njegova, i rijeè Gospodnja proslavi ga.
20 Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil.
Posla car i odriješi ga; gospodar nad narodima, i pusti ga.
21 Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého,
Postavi ga gospodarem nad domom svojim, i zapovjednikom nad svijem što imaše.
22 Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti.
Da vlada nad knezovima njegovijem po svojoj volji, i starješine njegove urazumljuje.
23 Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově.
Tada doðe Izrailj u Misir, i Jakov se preseli u zemlju Hamovu.
24 Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své.
I namnoži Bog narod svoj i uèini ga jaèega od neprijatelja njegovijeh.
25 Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho.
Prevrnu se srce njihovo te omrznuše na narod njegov, i èiniše lukavstvo slugama njegovijem.
26 I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil.
Posla Mojsija, slugu svojega, Arona izbranika svojega.
27 Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově.
Pokazaše meðu njima èudotvornu silu njegovu i znake njegove u zemlji Hamovoj.
28 Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho.
Pusti mrak i zamraèi, i ne protiviše se rijeèi njegovoj.
29 Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich.
Pretvori vodu njihovu u krv, i pomori ribu njihovu.
30 Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich.
Provre zemlja njihova žabama, i klijeti careva njihovijeh.
31 Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich.
Reèe, i doðoše bubine, uši po svijem krajevima njihovijem.
32 Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich,
Mjesto dažda posla na njih grad, živi oganj na zemlju njihovu.
33 Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich.
I pobi èokote njihove i smokve njihove, i potr drveta u krajevima njihovijem.
34 Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství.
Reèe, i doðoše skakavci i gusjenice nebrojene;
35 I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich.
I izjedoše svu travu po zemlji njihovoj, i pojedoše rod u polju njihovu.
36 Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich.
I pobi sve prvence u zemlji njihovoj, prvine svakoga truda njihova.
37 Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl.
Izvede Izrailjce sa srebrom i zlatom, i ne bješe sustala u plemenima njihovijem.
38 Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských.
Obradova se Misir izlasku njihovu, jer strah njihov bješe na nj pao.
39 Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci.
Razastrije im oblak za pokrivaè, i oganj da svijetli noæu.
40 K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je.
Moliše, i posla im prepelice, i hljebom ih nebeskim hrani.
41 Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka.
Otvori kamen i proteèe voda, rijeke protekoše po suhoj pustinji.
42 Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené.
Jer se opominjaše svete rijeèi svoje k Avramu, sluzi svojemu.
43 Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své.
I izvede narod svoj u radosti, izbrane svoje u veselju.
44 A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi,
I dade im zemlju naroda i trud tuðinaca u našljedstvo.
45 Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah.
Da bi èuvali zapovijesti njegove, i zakone njegove pazili. Aliluja.

< Žalmy 105 >