< Žalmy 104 >

1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Пәрвәрдигарға тәшәккүр-мәдһийә қайтур, и җеним! И Пәрвәрдигар Худайим, интайин улуқсән; Шану-шәвкәт вә һәйвәт билән кийингәнсән;
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Либас билән пүркәнгәндәк йоруқлуққа пүркәнгәнсән, Асманларни чедир пәрдиси кәби яйғансән.
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
У жуқуриқи равақлириниң лимлирини суларға орнатқан, Булутларни җәң һарвуси қилип, Шамал қанатлири үстидә маңиду;
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
У пәриштилирини шамаллар, Хизмәткарлирини от ялқуни қилиду.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Йәрни У һуллири үстигә орнатқан; У әсла тәвринип кәтмәйду.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Либас билән оралғандәк, уни чоңқур деңизлар билән ориғансән, Сулар тағлар чоққилири үстидә турди.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
Сениң тәнбиһиң билән сулар бәдәр қачти, Гүлдүрмамаңниң садасидин улар тездин янди;
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Тағлар өрләп чиқти, Вадилар чүшүп кәтти, [Сулар] Сән бекиткән җайға чүшүп кәтти.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Улар тешип, йәрни йәнә қаплимисун дәп, Сән уларға чәклимә қойғансән.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
[Тәңри] вадиларда булақларни ечип урғутиду, Сулири тағлар арисида ақиду.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Даладики һәр бир җаниварға уссулуқ бериду, Явайи ешәкләр уссузлуқини қандуриду.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Көктики қушлар уларниң бойида қониду, Дәрәқ шахлири арисида сайрайду.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
У жуқуридики равақлиридин тағларни суғириду; Йәр Сениң ясиғанлириңниң мевилиридин қандурулиду!
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
У маллар үчүн от-чөпләрни, Инсанлар үчүн көктатларни өстүриду, Шундақла нанни йәрдин чиқириду;
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
Адәмниң көңлини хуш қилидиған шарапни, Инсан йүзини пақиритидиған майни чиқириду; Инсанниң жүригигә нан билән қувәт бериду;
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Пәрвәрдигарниң дәрәқлири, Йәни Өзи тиккән Ливан кедир дәрәқлири [су ичип] қанаәтлиниду.
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Әнә ашулар арисиға қушлар уга ясайду, Ләйләк болса, арча дәрәқлирини макан қилиду.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Егиз чоққилар тағ өшкилириниң, Тик ярлар суғурларниң панаһи болиду.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Пәсилләрни бекитмәк үчүн У айни яратти, Қуяш болса петишини билиду.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Сән қараңғулуқ чүшүрисән, түн болиду; Ормандики җаниварларниң һәммиси униңда шипир-шипир кезип жүриду.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Асланлар олҗа издәп һөкирәйду, Тәңридин озуқ-түлүк соришиду;
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Қуяш чиқипла, улар чекиниду, Қайтип кирип угилирида ятиду.
23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Инсан болса өз ишиға чиқиду, Та кәчкичә меһнәттә болиду.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
И Пәрвәрдигар, ясиған һәр хил нәрсилириң нәқәдәр көптур! Һәммисини һекмәт билән яратқансән, Йәр йүзи иҗат-байлиқлириң билән толди.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Әнә бүйүк бепаян деңиз туриду! Униңда сан-санақсиз ғуж-ғуж җаниварлар, Чоң вә кичик һайванлар бар.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Шу йәрдә кемиләр қатнайду, Униңда ойнақлисун дәп сән ясиған левиатанму бар;
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Вақтида озуқ-түлүк бәргин дәп, Буларниң һәммиси Саңа қарайду.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Уларға бәргиниңдә, теривалиду, Қолуңни ачқиниңдила, улар назу-немәтләргә тойиду.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Йүзүңни йошурсаң, улар дәккә-дүккигә чүшиду, Роһлирини алсаң, улар җан үзүп, Йәнә тупраққа қайтиду.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Роһуңни әвәткиниңдә, улар яритилиду, Йәр-йүзи йеңи [бир дәвир билән] алмишиду.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Пәрвәрдигарниң шан-шөһрити әбәдийдур, Пәрвәрдигар Өз яратқанлиридин хурсән болиду.
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
У йәргә баққинида, йәр титрәйду, Тағларға тәккинидә, улар түтүн чиқириду.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Һаятла болидикәнмән, Пәрвәрдигарға нахша ейтимән; Вуҗудум болсила Худайимни күйләймән.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
У сүргән ой-хияллиримдин сөйүнсә! Пәрвәрдигарда хошаллинимән!
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Гунакарлар йәр йүзидин түгитилиду, Рәзилләр йоқ болиду. И җеним, Пәрвәрдигарға тәшәккүр-мәдһийә қайтур! Һәмдусана!

< Žalmy 104 >