Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
RAB'be övgüler sun, ey gönlüm! Ya RAB Tanrım, ne ulusun! Görkem ve yücelik kuşanmışsın,
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Bir kaftana bürünür gibi ışığa bürünmüşsün. Gökleri bir çadır gibi geren,
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Evini yukarıdaki sular üzerine kuran, Bulutları kendine savaş arabası yapan, Rüzgarın kanatları üzerinde gezen,
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Rüzgarları kendine haberci, Yıldırımları hizmetkâr eden sensin.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Yeryüzünü temeller üzerine kurdun, Asla sarsılmasın diye.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Engini ona bir giysi gibi giydirdin, Sular dağların üzerinde durdu.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
Sen kükreyince sular kaçtı, Göğü gürletince hemen çekildi.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Dağları aşıp derelere aktı, Onlar için belirlediğin yerlere doğru.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Bir sınır koydun önlerine, Geçmesinler, gelip yeryüzünü bir daha kaplamasınlar diye.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Vadilerde fışkırttığın pınarlar, Dağların arasından akar.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Bütün kır hayvanlarını suvarır, Yaban eşeklerinin susuzluğunu giderirler.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Kuşlar yanlarında yuva kurar, Dalların arasında ötüşürler.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Gökteki evinden dağları sularsın, Yeryüzü işlerinin meyvesine doyar.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Hayvanlar için ot, İnsanların yararı için bitkiler yetiştirirsin; İnsanlar ekmeğini topraktan çıkarsın diye,
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
Yüreklerini sevindiren şarabı, Yüzlerini güldüren zeytinyağını, Güçlerini artıran ekmeği hep sen verirsin.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
RAB'bin ağaçları, Kendi diktiği Lübnan sedirleri suya doyar.
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Kuşlar orada yuva yapar, Leyleğin evi ise çamlardadır.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Yüksek dağlar dağ keçilerinin uğrağı, Kayalar kaya tavşanlarının sığınağıdır.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Mevsimleri göstersin diye ayı, Batacağı zamanı bilen güneşi yarattın.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Karartırsın ortalığı, gece olur, Başlar kıpırdamaya orman hayvanları.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Genç aslan av peşinde kükrer, Tanrı'dan yiyecek ister.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Güneş doğunca İnlerine çekilir, yatarlar.
23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
İnsan işine gider, Akşama dek çalışmak için.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Ya RAB, ne çok eserin var! Hepsini bilgece yaptın; Yeryüzü yarattıklarınla dolu.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
İşte uçsuz bucaksız denizler, İçinde kaynaşan sayısız canlılar, Büyük küçük yaratıklar.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Orada gemiler dolaşır, İçinde oynaşsın diye yarattığın Livyatan da orada.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Hepsi seni bekliyor, Yiyeceklerini zamanında veresin diye.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Sen verince onlar toplar, Sen elini açınca onlar iyiliğe doyar.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Yüzünü gizleyince dehşete kapılırlar, Soluklarını kesince ölüp toprak olurlar.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Ruhun'u gönderince var olurlar, Yeryüzüne yeni yaşam verirsin.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
RAB'bin görkemi sonsuza dek sürsün! Sevinsin RAB yaptıklarıyla!
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
O bakınca yeryüzü titrer, O dokununca dağlar tüter.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Ömrümce RAB'be ezgiler söyleyecek, Var oldukça Tanrım'ı ilahilerle öveceğim.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Düşüncem O'na hoş görünsün, Sevincim RAB olsun!
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Tükensin dünyadaki günahlılar, Yok olsun artık kötüler! RAB'be övgüler sun, ey gönlüm! RAB'be övgüler sunun!
