< Žalmy 104 >
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Alaba al Señor, alma mía. Oh Señor mi Dios, eres muy grande; estás vestido de gloria y esplendor.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Estás vestido de luz como con una túnica; extendiendo los cielos como una cortina:
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
El arco de tu casa se basa en las aguas; haces de las nubes tu carruaje; vas en las alas del viento:
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Él hace que los vientos sean sus ángeles, y las llamas de fuego sus siervos.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Él hizo la tierra fuerte sobre sus bases, para que no se mueva para siempre jamás;
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Cubriéndolo con el mar como con una túnica: las aguas eran altas sobre las montañas;
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
A la voz de tu palabra fueron en fuga; al sonido de tu trueno se fueron con miedo;
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Subieron los montes y los valles descendieron al lugar que tú preparó para ellos.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Hiciste un límite sobre el cual no podían ir, para que la tierra nunca más fuera cubierta por ellos.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Enviaste las fuentes a los valles; ellos están fluyendo entre las colinas.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Dan de beber a toda bestia del campo; los asnos de la montaña vienen a buscar agua.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Las aves del cielo tienen sus lugares de descanso junto a ellas, y cantan entre las ramas.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Él hace caer la lluvia de sus tiendas en los montes; la tierra está llena del fruto de sus obras.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Él hace crecer la hierba para el ganado, y las plantas para el uso del hombre; para que el pan salga de la tierra;
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
Y el vino para alegrar el corazón del hombre, y el aceite para hacer resplandecer su rostro, y el pan para fortalecer su corazón.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Los árboles del Señor están llenos de crecimiento, los cedros del Líbano de su plantación;
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Donde las aves tienen sus lugares de descanso; en cuanto a la cigüeña, los árboles altos son su casa.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Las altas colinas son un lugar seguro para las cabras de montaña, y las rocas para las pequeñas bestias.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Hizo la luna como señal de las divisiones del año; enseñando al sol el momento de su descenso.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Cuando se oscurece, es de noche, cuando todas las bestias del bosque salen silenciosamente de sus lugares secretos.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Los leoncillos rugen corren tras su comida; buscando de Dios su comida.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Sale el sol, y se juntan, y vuelven a sus lugares secretos para descansar.
23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
El hombre sale a su trabajo, y a su negocio, hasta la tarde.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
¡Oh Señor, cuán grande es el número de tus obras! en sabiduría los has hecho todos; la tierra está llena de las cosas que has hecho.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Allí está el gran mar ancho, donde hay seres vivientes, grandes y pequeños, más de los que pueden ser contados.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Allí van los barcos; está esa gran bestia Leviatán. que has hecho como un juguete.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Todos ellos están esperando por ti, para darles su comida a su tiempo.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Ellos toman lo que les das; están llenos de las cosas buenas que provienen de tu mano abierta.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Si tu cara se esconde de ellos. están turbados; cuando les quitas el aliento, llegan a su fin y vuelven al polvo.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
envías tu espíritu, se les da vida; haces nueva la faz de la tierra.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Sea la gloria del Señor para siempre; que el Señor tenga gozo en sus obras.
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
a cuya mirada tiembla la tierra; a cuyo toque las montañas emiten humo.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Y haré canciones al Señor toda mi vida; Haré melodía a mi Dios mientras tenga mi ser.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Que mis pensamientos sean dulces para él; me alegraré en el Señor.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Permitan que los pecadores sean cortados de la tierra, y que todos los malvados lleguen a su fin. Alaba al Señor, alma mía. Alaba al Señor.