Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
BENDICE, alma mía, á Jehová. Jehová, Dios mío, mucho te has engrandecido; haste vestido de gloria y de magnificencia.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
El que se cubre de luz como de vestidura, que extiende los cielos como una cortina;
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Que establece sus aposentos entre las aguas; el que pone las nubes por su carroza, el que anda sobre las alas del viento;
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
El que hace á sus ángeles espíritus, sus ministros al fuego flameante.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
El fundó la tierra sobre sus basas; no será jamás removida.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Con el abismo, como con vestido, la cubriste; sobre los montes estaban las aguas.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
A tu reprensión huyeron; al sonido de tu trueno se apresuraron;
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Subieron los montes, descendieron los valles, al lugar que tú les fundaste.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Pusísteles término, el cual no traspasarán; ni volverán á cubrir la tierra.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
[Tú eres] el que envías las fuentes por los arroyos; van entre los montes.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Abrevan á todas las bestias del campo: quebrantan su sed los asnos montaraces.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Junto á aquellos habitarán las aves de los cielos; entre las ramas dan voces.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
El que riega los montes desde sus aposentos: del fruto de sus obras se sacia la tierra.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
El que hace producir el heno para las bestias, y la hierba para el servicio del hombre; sacando el pan de la tierra.
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
Y el vino que alegra el corazón del hombre, [y] el aceite que hace lucir el rostro, y el pan que sustenta el corazón del hombre.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Llénanse de [jugo] los árboles de Jehová, los cedros del Líbano que él plantó.
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Allí anidan las aves; en las hayas [hace] su casa la cigüeña.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Los montes altos para las cabras monteses; las peñas, madrigueras para los conejos.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Hizo la luna para los tiempos: el sol conoce su ocaso.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Pone las tinieblas, y es la noche: en ella corretean todas las bestias de la selva.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Los leoncillos braman á la presa, y para buscar de Dios su comida.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Sale el sol, recógense, y échanse en sus cuevas.
23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Sale el hombre á su hacienda, y á su labranza hasta la tarde.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
¡Cuán muchas son tus obras, oh Jehová! Hiciste todas ellas con sabiduría: la tierra está llena de tus beneficios.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
[Asimismo] esta gran mar y ancha de términos: en ella pescados sin número, animales pequeños y grandes.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Allí andan navíos; allí este leviathán que hiciste para que jugase en ella.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Todos ellos esperan en ti, para que les des su comida á su tiempo.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Les das, recogen; abres tu mano, hártanse de bien.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Escondes tu rostro, túrbanse: les quitas el espíritu, dejan de ser, y tórnanse en su polvo.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Envías tu espíritu, críanse: y renuevas la haz de la tierra.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Sea la gloria de Jehová para siempre; alégrese Jehová en sus obras;
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
El cual mira á la tierra, y ella tiembla; toca los montes, y humean.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
A Jehová cantaré en mi vida: á mi Dios salmearé mientras viviere.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Serme ha suave hablar de él: yo me alegraré en Jehová.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Sean consumidos de la tierra los pecadores, y los impíos dejen de ser. Bendice, alma mía, á Jehová. Aleluya.
