Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Bendice, alma mía, a Jehová; Jehová Dios mío, mucho te has engrandecido, de gloria y de hermosura te has vestido.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Que se cubre de luz como de vestidura, que extiende los cielos como una cortina;
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Que entabla con las aguas sus doblados, el que pone a las nubes por su carro, el que anda sobre las alas del viento.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
El que hace a sus ángeles espíritus, sus ministros al fuego flameante.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
El fundó la tierra sobre sus basas, no se moverá por ningún siglo.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Con el abismo, como con vestido, la cubriste: sobre los montes estaban las aguas.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
De tu reprensión huyeron; por el sonido de tu trueno se apresuraron.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Subieron los montes, descendieron los valles a este lugar, que tú les fundaste.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Pusíste les término, el cual no traspasarán, ni volverán a cubrir la tierra.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
El que envía las fuentes en los arroyos; entre los montes van.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Abrévanse todas las bestias del campo; los asnos salvajes quebrantan su sed.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Junto a ellos habitan las aves de los cielos; entre las hojas dan voces.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
El que riega los montes desde sus doblados; del fruto de tus obras se harta la tierra.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
El que hace producir el heno para las bestias; y la yerba para servicio del hombre, sacando el pan de la tierra,
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
Y el vino que alegra el corazón del hombre; haciendo relumbrar la faz con el aceite; y el pan sustenta el corazón del hombre.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Hártanse los árboles de Jehová; los cedros del Líbano que él plantó:
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Para que aniden allí las aves; la cigüeña tenga su casa en las hayas.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Los montes altos para las cabras monteses, las peñas madrigueras para los conejos.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Hizo la luna para sazones: el sol conoció su occidente.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Pones las tinieblas, y la noche es; en ella corren todas las bestias del monte.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Los leoncillos braman a la presa, y para buscar de Dios su comida.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Sale el sol, recógense, y échanse en sus cuevas.
23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Sale el hombre a su hacienda, y a su labranza hasta la tarde.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
¡Cuán muchas son tus obras, o! Jehová! todas ellas hiciste con sabiduría: la tierra está llena de tu posesión.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Esta gran mar y ancha de términos; allí hay pescados sin número, bestias pequeñas y grandes.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Allí andan navíos, este leviatán que hiciste para que jugase en ella.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Todas ellas esperan a ti, para que les des su comida a su tiempo.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Dásles, recogen: abres tu mano, hártanse de bien.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Escondes tu rostro, túrbanse: les quitas el espíritu, dejan de ser, y tórnanse en su polvo.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Envías tu espíritu, críanse: y renuevas la haz de la tierra.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Sea la gloria a Jehová para siempre: alégrese Jehová en sus obras.
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
El que mira a la tierra, y tiembla: toca en los montes, y humean.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
A Jehová cantaré en mi vida: a mi Dios diré salmos mientras viviere.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Serme ha suave hablar de él: yo me alegraré en Jehová.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Sean consumidos de la tierra los pecadores: y los impíos dejen de ser. Bendice alma mía a Jehová. Alelu- Jah.
