Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Bendice, alma mía, a Yavé. ¡Oh Yavé, ʼElohim mío, cuánto te has engrandecido! Estás cubierto de esplendor y majestad.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Te cubres como con un manto de luz. Extiendes el cielo como una cortina.
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Él coloca sobre las aguas las vigas de sus altas moradas. Él convierte las nubes en su carroza. Él anda sobre las alas del viento.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Él designa los vientos como sus mensajeros, Y las llamas de fuego, como sus ministros.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Él estableció la tierra sobre sus cimientos Para que no sea sacudida.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Le colocaste como una ropa el abismo. Las aguas estaban sobre las montañas.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
A tu reprensión huyeron, Se precipitaron al estruendo de tu trueno.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Subieron las montañas, Bajaron los valles al lugar que estableciste para ellos.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Les fijaste un límite que no traspasarán, De manera que no volverán a cubrir la tierra.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Él envía manantiales por los valles. Ellos fluyen entre las montañas.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Dan de beber a todas las bestias del campo. Mitigan su sed los asnos monteses.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Junto a ellos habitan las aves del cielo. Elevan voces entre las ramas.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Él riega las montañas desde sus altas cámaras. Con el fruto de las obras de Él está saciada la tierra.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Él desarrolla el pasto para el ganado, Y la vegetación para el servicio del hombre De tal modo que saque alimento de la tierra,
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
Y vino que alegra el corazón del hombre, El aceite para que brille su semblante Y el pan que sustenta la vida del hombre.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Los árboles de Yavé beben su savia, Los cedros del Líbano que Él plantó,
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Donde las aves construyen sus nidos, La cigüeña, cuya casa está en los cipreses,
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Las altas montañas para las cabras monteses, Las peñas, madrigueras de los conejos.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Él hizo la luna para las estaciones. El sol conoce el punto de su ocaso.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Pones la oscuridad y es de noche. En ella corretean todos los animales del bosque.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Los leoncillos rugen tras la presa Y buscan de ʼEL su comida.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Al salir el sol se retiran Y se echan en sus guaridas.
23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Sale el hombre a su trabajo, A su labor hasta el anochecer.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
¡Cuán innumerables son tus obras, oh Yavé! Hiciste todas ellas con sabiduría. La tierra está llena de tus posesiones.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Ahí está el grande y ancho mar, Donde hay enjambre de incontables animales, Tanto pequeños como grandes.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Allí navegan los barcos, [Y el ]cocodrilo que formaste para que juguetee en él.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Todos ellos esperan en Ti Para que les des su comida en su tiempo.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Les das, ellos recogen. Abres tu mano, Y se sacian con lo bueno.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Ocultas tu rostro Y ellos se desmayan. Les retiras su aliento, Y ellos expiran y vuelven a su polvo.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Envías tu aliento, Son creados, Y renuevas la superficie de la tierra.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
¡Sea la gloria de Yavé para siempre! ¡Que se alegre Yavé en sus obras!
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Él mira a la tierra, Y ella tiembla, Él toca las montañas, Y ellas humean.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
A Yavé cantaré en mi vida, Mientras tenga vida cantaré salmos a mi ʼElohim.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Sea agradable a Él mi meditación. Yo me regocijaré en Yavé.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Sean exterminados de la tierra los pecadores Y los perversos dejen de ser. ¡Bendice, alma mía, a Yavé! ¡Alaben a YA!
