Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
ipsi David benedic anima mea Domino Domine Deus meus magnificatus es vehementer confessionem et decorem induisti
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
amictus lumine sicut vestimento extendens caelum sicut pellem
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
qui tegis in aquis superiora eius qui ponis nubem ascensum tuum qui ambulas super pinnas ventorum
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
qui facis angelos tuos spiritus et ministros tuos ignem urentem
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
qui fundasti terram super stabilitatem suam non inclinabitur in saeculum saeculi
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
abyssus sicut vestimentum amictus eius super montes stabunt aquae
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
ab increpatione tua fugient a voce tonitrui tui formidabunt
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
ascendunt montes et descendunt campi in locum quem fundasti eis
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
terminum posuisti quem non transgredientur neque convertentur operire terram
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
qui emittis fontes in convallibus inter medium montium pertransibunt aquae
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
potabunt omnes bestiae agri expectabunt onagri in siti sua
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
super ea volucres caeli habitabunt de medio petrarum dabunt vocem
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
rigans montes de superioribus suis de fructu operum tuorum satiabitur terra
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
producens faenum iumentis et herbam servituti hominum ut educas panem de terra
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
et vinum laetificat cor hominis ut exhilaret faciem in oleo et panis cor hominis confirmat
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
saturabuntur ligna campi et cedri Libani quas plantavit
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
illic passeres nidificabunt erodii domus dux est eorum
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
montes excelsi cervis petra refugium erinaciis
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
fecit lunam in tempora sol cognovit occasum suum
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
posuisti tenebras et facta est nox in ipsa pertransibunt omnes bestiae silvae
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
catuli leonum rugientes ut rapiant et quaerant a Deo escam sibi
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
ortus est sol et congregati sunt et in cubilibus suis conlocabuntur
23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
exibit homo ad opus suum et ad operationem suam usque ad vesperum
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
quam magnificata sunt opera tua Domine omnia in sapientia fecisti impleta est terra possessione tua
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
hoc mare magnum et spatiosum manibus; illic reptilia quorum non est numerus animalia pusilla cum magnis
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
illic naves pertransibunt draco iste quem formasti ad inludendum ei
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
omnia a te expectant ut des illis escam in tempore
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
dante te illis colligent aperiente te manum tuam omnia implebuntur bonitate
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
avertente autem te faciem turbabuntur auferes spiritum eorum et deficient et in pulverem suum revertentur
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
emittes spiritum tuum et creabuntur et renovabis faciem terrae
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
sit gloria Domini in saeculum laetabitur Dominus in operibus suis
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
qui respicit terram et facit eam tremere qui tangit montes et fumigant
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
cantabo Domino in vita mea psallam Deo meo quamdiu sum
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
iucundum sit ei eloquium meum ego vero delectabor in Domino
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
deficiant peccatores a terra et iniqui ita ut non sint benedic anima mea Domino
