Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
わがたましいよ、主をほめよ。わが神、主よ、あなたはいとも大いにして誉と威厳とを着、
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
光を衣のようにまとい、天を幕のように張り、
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
水の上におのが高殿のうつばりをおき、雲をおのれのいくさ車とし、風の翼に乗りあるき、
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
風をおのれの使者とし、火と炎をおのれのしもべとされる。
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
あなたは地をその基の上にすえて、とこしえに動くことのないようにされた。
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
あなたはこれを衣でおおうように大水でおおわれた。水はたたえて山々の上を越えた。
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
あなたのとがめによって水は退き、あなたの雷の声によって水は逃げ去った。
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
山は立ちあがり、谷はあなたが定められた所に沈んだ。
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
あなたは水に境を定めて、これを越えさせず、再び地をおおうことのないようにされた。
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
あなたは泉を谷にわき出させ、それを山々の間に流れさせ、
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
野のもろもろの獣に飲ませられる。野のろばもそのかわきをいやす。
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
空の鳥もそのほとりに住み、こずえの間にさえずり歌う。
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
あなたはその高殿からもろもろの山に水を注がれる。地はあなたのみわざの実をもって満たされる。
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
あなたは家畜のために草をはえさせ、また人のためにその栽培する植物を与えて、地から食物を出させられる。
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
すなわち人の心を喜ばすぶどう酒、その顔をつややかにする油、人の心を強くするパンなどである。
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
主の木と、主がお植えになったレバノンの香柏とは豊かに潤され、
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
鳥はその中に巣をつくり、こうのとりはもみの木をそのすまいとする。
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
高き山はやぎのすまい、岩は岩だぬきの隠れる所である。
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
あなたは月を造って季節を定められた。日はその入る時を知っている。
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
あなたは暗やみを造って夜とされた。その時、林の獣は皆忍び出る。
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
若きししはほえてえさを求め、神に食物を求める。
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
日が出ると退いて、その穴に寝る。
23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
人は出てわざにつき、その勤労は夕べに及ぶ。
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
主よ、あなたのみわざはいかに多いことであろう。あなたはこれらをみな知恵をもって造られた。地はあなたの造られたもので満ちている。
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
かしこに大いなる広い海がある。その中に無数のもの、大小の生き物が満ちている。
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
そこに舟が走り、あなたが造られたレビヤタンはその中に戯れる。
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
彼らは皆あなたが時にしたがって食物をお与えになるのを期待している。
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
あなたがお与えになると、彼らはそれを集める。あなたが手を開かれると、彼らは良い物で満たされる。
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
あなたがみ顔を隠されると、彼らはあわてふためく。あなたが彼らの息を取り去られると、彼らは死んでちりに帰る。
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
あなたが霊を送られると、彼らは造られる。あなたは地のおもてを新たにされる。
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
どうか、主の栄光がとこしえにあるように。主がそのみわざを喜ばれるように。
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
主が地を見られると、地は震い、山に触れられると、煙をいだす。
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
わたしは生きるかぎり、主にむかって歌い、ながらえる間はわが神をほめ歌おう。
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
どうか、わたしの思いが主に喜ばれるように。わたしは主によって喜ぶ。
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
どうか、罪びとが地から断ち滅ぼされ、悪しき者が、もはや、いなくなるように。わがたましいよ、主をほめよ。主をほめたたえよ。
