Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Benedici il Signore, anima mia, Signore, mio Dio, quanto sei grande! Rivestito di maestà e di splendore,
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
avvolto di luce come di un manto. Tu stendi il cielo come una tenda,
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
costruisci sulle acque la tua dimora, fai delle nubi il tuo carro, cammini sulle ali del vento;
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
fai dei venti i tuoi messaggeri, delle fiamme guizzanti i tuoi ministri.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Hai fondato la terra sulle sue basi, mai potrà vacillare.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
L'oceano l'avvolgeva come un manto, le acque coprivano le montagne.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
Alla tua minaccia sono fuggite, al fragore del tuo tuono hanno tremato.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Emergono i monti, scendono le valli al luogo che hai loro assegnato.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Hai posto un limite alle acque: non lo passeranno, non torneranno a coprire la terra.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Fai scaturire le sorgenti nelle valli e scorrono tra i monti;
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
ne bevono tutte le bestie selvatiche e gli ònagri estinguono la loro sete.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Al di sopra dimorano gli uccelli del cielo, cantano tra le fronde.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Dalle tue alte dimore irrighi i monti, con il frutto delle tue opere sazi la terra.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Fai crescere il fieno per gli armenti e l'erba al servizio dell'uomo, perché tragga alimento dalla terra:
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
il vino che allieta il cuore dell'uomo; l'olio che fa brillare il suo volto e il pane che sostiene il suo vigore.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Si saziano gli alberi del Signore, i cedri del Libano da lui piantati.
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Là gli uccelli fanno il loro nido e la cicogna sui cipressi ha la sua casa.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Per i camosci sono le alte montagne, le rocce sono rifugio per gli iràci.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Per segnare le stagioni hai fatto la luna e il sole che conosce il suo tramonto.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Stendi le tenebre e viene la notte e vagano tutte le bestie della foresta;
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
ruggiscono i leoncelli in cerca di preda e chiedono a Dio il loro cibo.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Sorge il sole, si ritirano e si accovacciano nelle tane.
23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Allora l'uomo esce al suo lavoro, per la sua fatica fino a sera.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Quanto sono grandi, Signore, le tue opere! Tutto hai fatto con saggezza, la terra è piena delle tue creature.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Ecco il mare spazioso e vasto: lì guizzano senza numero animali piccoli e grandi.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Lo solcano le navi, il Leviatàn che hai plasmato perché in esso si diverta.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Tutti da te aspettano che tu dia loro il cibo in tempo opportuno.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Tu lo provvedi, essi lo raccolgono, tu apri la mano, si saziano di beni.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Se nascondi il tuo volto, vengono meno, togli loro il respiro, muoiono e ritornano nella loro polvere.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Mandi il tuo spirito, sono creati, e rinnovi la faccia della terra.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
La gloria del Signore sia per sempre; gioisca il Signore delle sue opere.
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Egli guarda la terra e la fa sussultare, tocca i monti ed essi fumano.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Voglio cantare al Signore finché ho vita, cantare al mio Dio finché esisto.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
A lui sia gradito il mio canto; la mia gioia è nel Signore.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Scompaiano i peccatori dalla terra e più non esistano gli empi. Benedici il Signore, anima mia.
