Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Lobe den HERRN, meine Seele! O HERR, mein Gott, wie bist du so groß! In Erhabenheit und Pracht bist du gekleidet,
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
du, der in Licht sich hüllt wie in ein Gewand, der den Himmel ausspannt wie ein Zeltdach,
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
der die Balken seines Palastes im Wasser festlegt, der Wolken macht zu seinem Wagen, einherfährt auf den Flügeln des Windes;
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
der Winde zu seinen Boten bestellt, zu seinen Dienern lohendes Feuer.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Er hat die Erde gegründet auf ihre Pfeiler, so daß sie in alle Ewigkeit nicht wankt.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Mit der Urflut gleich einem Kleide bedecktest du sie: bis über die Berge standen die Wasser;
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
doch vor deinem Schelten flohen sie, vor der Stimme deines Donners wichen sie angstvoll zurück.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Da stiegen die Berge empor, und die Täler senkten sich an den Ort, den du ihnen verordnet.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Eine Grenze hast du gesetzt, die sie nicht überschreiten: sie dürfen die Erde nicht nochmals bedecken.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Quellen läßt er den Bächen zugehn: zwischen den Bergen rieseln sie dahin;
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
sie tränken alles Getier des Feldes, die Wildesel löschen ihren Durst;
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
an ihnen wohnen die Vögel des Himmels, lassen ihr Lied aus den Zweigen erschallen.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Er tränkt die Berge aus seinem Himmelspalast: vom Segen deines Schaffens wird die Erde satt.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Gras läßt er sprossen für das Vieh und Pflanzen für den Bedarf der Menschen, um Brotkorn aus der Erde hervorgehn zu lassen und Wein, der des Menschen Herz erfreut;
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
um jedes Antlitz erglänzen zu lassen vom Öl und durch Brot das Herz des Menschen zu stärken.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Es trinken sich satt die Bäume des HERRN, die Zedern des Libanons, die er gepflanzt,
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
woselbst die Vögel ihre Nester bauen, der Storch, der Zypressen zur Wohnung wählt.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Die hohen Berge gehören den Gemsen, die Felsen sind der Klippdachse Zuflucht.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Er hat den Mond gemacht zur Bestimmung der Zeiten, die Sonne, die ihren Niedergang kennt.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Läßt du Finsternis entstehn, so wird es Nacht, da regt sich alles Getier des Waldes:
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
die jungen Löwen brüllen nach Raub, indem sie von Gott ihre Nahrung fordern.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Geht die Sonne auf, so ziehn sie sich zurück und kauern in ihren Höhlen;
23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
dann geht der Mensch hinaus an seine Arbeit und an sein Tagwerk bis zum Abend.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Wie sind deiner Werke so viele, o HERR! Du hast sie alle mit Weisheit geschaffen, voll ist die Erde von deinen Geschöpfen.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Da ist das Meer, so groß und weit nach allen Seiten: drin wimmelt es ohne Zahl von Tieren klein und groß.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Dort fahren die Schiffe einher; da ist der Walfisch, den du geschaffen, darin sich zu tummeln.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Sie alle schauen aus zu dir hin, daß du Speise ihnen gebest zu seiner Zeit;
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
gibst du sie ihnen, so lesen sie auf; tust deine Hand du auf, so werden sie satt des Guten;
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
doch verbirgst du dein Angesicht, so befällt sie Schrecken; nimmst du weg ihren Odem, so sterben sie und kehren zurück zum Staub, woher sie gekommen.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Läßt du ausgehn deinen Odem, so werden sie geschaffen, und so erneust du das Antlitz der Erde.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Ewig bleibe die Ehre des HERRN bestehn, es freue der HERR sich seiner Werke!
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Blickt er die Erde an, so erbebt sie; rührt er die Berge an, so stehn sie in Rauch.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Singen will ich dem HERRN mein Leben lang, will spielen meinem Gott, solange ich bin.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Möge mein Sinnen ihm wohlgefällig sein: ich will meine Freude haben am HERRN!
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Möchten die Sünder verschwinden vom Erdboden und die Gottlosen nicht mehr sein! – Lobe den HERRN, meine Seele! Halleluja!
